Fuck all the sexy people!

Airfare

2012-02-13T23:27:00.000+01:00

Ty volee! Tak tohle jsou Češi??:-o Trošku peckovej song !!

Ine Kafe, Skicros a tak dáál

2012-02-12T17:16:00.003+01:00

No je toho tolik, že se mi to až nechce psát! Ale vlastně chcé, takžé...

Ine Kafe - Zlín

Prostě jeden z nejlepších koncertů, co sem kdy zažil! Klub Masters of Rock ve Zlíně je fakt stylovej, má svoji atmosféru a vůbec se nedivím, že si ho Kafáči vybrali. Na samotnej koncert jsem se vlastně málem nedostal, protože těsně před vstupem jsem si svůj lístek vložil do informační brožurky co tam byla v regálech a pak ji jakoby nic vrátil zpátky. Takže stresy, hledání...no naštěstí tam ještě byl, ale měl jsem ukrutně na mále!:D

A pak to začlo - rozjeli to Cookies, kteří né že by mě úplně dostali, ale jako předkapela super! Nastalo krátké čekání, půl hoďka uběhla jak nic a v tom se nám před očima zjevili ti, kvůli kterým jsme přijeli.
Setlist čítal asi 29! písniček - ze začátku spíše z novějšího alba, potom těch největších pecek. No pařili jsme jak nikdy! Atmosféra byla úžasná, prostě božská. Chvílema jsem nemohl popadnout dech, jak jsem byl vysílenej skákáním, jindy mi zase běhal mráz po zádech, hlavně při těch dojemnějších písničkách. No a závěr koncertu jsme zakončili menším pogem, který jsme rozdýchávali ještě hoodně dlouho!:D
Já se svým obvyklým štěstím sem ještě chytl podepsanou paličku, pak jsme sedící na zemi počkali na příchod hlavních hvězd, aby jsme ukořistili podpisy a fotky! No a pak fíí domů, plní skvělých a nepopsatelných pocitů!

Skicross Dolní Morava

Po koncertě jsem si dopřál asi čtyři hodiny spánku a ráno jsem nasedl do auta a společně s Bušim a Luckou jsme se vydali vstříc Dolní Moravě. Nebyl to českej pohár, nicméně konkurence byla snad ještě větší. Přivítalo nás skvělé počasí, krásně upravenej areál Větrný vrch se snad nejlepším snowparkem a bikeparkem v ČR, s pohodovýma lidma, skvělou hudbou, úžasným barem Větrák a tak dále. Trošku nostalgie z 2007, kdy sem měl tu čest strávit tam na Marosana campu božskej týden plnej kola, šíleností, srand a kalb:D

Noo, takže rozřadili nás, zatrénovali jsme si na trati, která byla dlouhá jak štrůdl, ale fakt dobrá, a v 11 vypukla kvalifikace! Trošku mi zklaplo očekávání, když jsem viděl ty jízdy ostatních, ale 11. čas nebyl zas nejhorší. Pak to šlo ale z kopce. Jízdy mě neskutečně bavily a užíval jsem si je, ale výsledky sem čekal lepší. I díky tomu, že jsme jeli dohromady i s kategorií Elite, jsem v první dojel třetí, v druhé taky, ale jelikož sem minul branku a v cíli sem se přiznal, hodilo mě to na čtvrté místo, no a v poslední třetí rozjíždce sem i přes skvělej start dojel druhej, protože konkurovat rychlostně na nenamazaných slalomkách a s 68 kily borcovi na profi namazaných obřačkách s 90 kily bylo nemožné:/. No já, Buši i Lucka jsme měli všichni 5 bodů a tak jsme s postupem dál nepočítali. Padla na mě únava z koncertu, motivace už moc nebyla a tak jsme chtěl jet domů...

Když v tom najednou mě zavolali na start, že pojedu o postup do malýho finále!!! Woou, tak jsem obul lyže, posbíral zbytky sil a dojel první! Tady jde vidět jak je všechno nepředvídatelný. Nálada i motivace se mi najednou otočily o 540 stupňů! Komentátor mě šťastného vyzval, abych vyjel nahoru a připravil se na malé finále ( o 5 až 8 místo ). Tak jsem si strčil pomu pod stydké kosti a vyrazil vzhůru. Když v tom co to neslyším hrát z repráků, že by tam pustili Le Tigre? No fakt! Hehe a tak jsem si totálně nabuzenej stoupl na start, posral ho a dojel třetí:D...tedy celkově sedmý. Buši skončil asi někde v půlce startovního pole a Lucka mezi holkama sice do finále nepostoupila, ale všechna čest jak si tu záludnou trať dávala! No už se těším, až na DM ještě letos zajedem, jen tak poskákat do snowparku a posedět v tom božském báru!

A tak dáál

Za sobotu jsem 22 krát mutl !! Ani to mě ale neodradilo ještě večer omýt větrem a sněhem zdevastovanou tvář a vyrazit s ostatníma na farní ples!:D Kaufland nám nabídl 4 rumy a kofolu, který jsme si vzali sebou dovnitř, u vstupu zaplatili dobrovolné vstupné 13 korun a čekali, co přijde! A věřte nebo ne, nebylo to vůbec špatné! Bylo tam sice pár fousků českých, ale jinak super! Sabča si vzala doprovod ze školy - Jeremyho - angličana, kterej studuje češtinu a učí na pedáku a gymplu AJ! To mi teď připomnělo, že se strašně "těším", až mi za týden začne škola.

Noo a dneska dopoledne jsme si s M vyrazili na krásnou, zasněženou Libavu! Stavili se u hodného pána v Luboměři pro věci, který jsem si tam v pondělí nechal, a potom projeli ( někde bohužel neprojeli ) pár kilometrů vojenských cest! A Viděli jsme asi desetičlené hejno jelenů ( ten poslední si chudák udělal plastiku obličeje, když skákal přes cestu:D ) a táák!...

PS: Špatně pochopeno - já toho jelena nesrazil!...nabil si obličej, když přeskakoval cestu! )

Nejkrásnější výlet

2012-02-08T20:58:00.003+01:00

Tak jsem doma už ve středu. Všechno nakonec dopadlo úplně jinak, než sem si plánoval, ale o to vůbec nevadí. Teď bych vlastně měl (chtěl) být někde v Beskydech a prosit o přespání, nicméně zachránil mě Buschi, kterej mi včera zavolal, že jsou v sobotu skicrossový závody. A tak jsem se už odmítl více ničit zimou a přijel domů. Noo, výlet byl skvělej, ale více snad řeknou autentické poznámky z bločku, který jsem si cestou psal! A taky pár dokumentačních fotek!...

Pondělí ( psáno ve stanu) : Je snad mínus dvacet a umírám zimou. Mám na sobě všechno oblečení a fakt nevím co budu dělat v noci, když už teď mám umrzlou půlku těla!

Ráno jsem vyrazil s batohem vážícím 36 kg směrem na nádraží, z busu vyskočil na Potštátě a pěšky se dal směrem k vojenskému prostoru. Asi 4 km po svých, pak jsem obul běžky. Záda mi mezitím upadla bolestí, ale snažil sem se toho nevšímat. Byla to krása, počasí mě sice bičovalo, ale ta volnost a samota, kterou jsem najednou pocítil, byla skvělá.

Na chvíli mě vyvedla z míry skupina prasat asi lízajících sníh, ale zmizeli stejně rychle jako já. Bohužel jsem u tohoto incidentu poškrábal taťkovi závodní běžky, neboť strach mě nařídil ujíždět po kamenité cestě! Noo, po dobrých 15 kilometrech skrz lesy a zasněžené louky jsem dojel do Luboměře pod Strážnou - vesnice těsně na hranici vojenského prostoru.

Udeřila do mě naivita a tak jsem si na okraji pod včelínem postavil stan, ve kterým teď tohle píšu. Vydržel jsem tu zatím 3 hodiny, roztopil si na vařiči sníh a udělal si kuře na paprice. Hodinové štípání a tahání dřeva bylo zbytečné, protože v tomhle počasí by nerozdělal oheň ani Čarmandr.

Teď mám na sobě šestery ponožky, v močáku bych mohl prodávat vanilkovou zmrzlinu a strašně se těším, až mě ráno budou vytesávat ze sněhu jako tu veverku z doby ledové. Před chvílí tu byl nějaký člověk, ale odmítl jsem zůstat v noci u něho, prý je mi teplo.

Proč nejsem teplej? Ve stanu je tak mínus deset a venku tma. Asi jsem trošku podcenil roční období jménem zima. Už to fakt nejde vydržet, všechno oblečení mám na sobě, spacák až po krk, no tady dneska spát asi nebudu.

Tak sem to nevydžel a za´tukal na nejbližší okno. Teď už tu s hodným pánem sedíme 3 hodiny, pijem pivo, prohlížíme si jeho fotky, a spcák to sleduje z krásně prohřáté podlahy v kuchyni.

Úterý: Noc byla skvělá, ale balení stanu, který mi v noci zmizel ve sněhu, ne. Půlku věcí včetně stanu, sekery, lopaty a oblečení jsem nechal u pána doma (záminka k budoucí projížďce na Libavu! ) a asi v osum vyrazil směrem k řece Odře. Následovalo asi 10 šílených kilometrů údolím podél zamrzlého potoka. Běžky sem vzdal, snažil jsem se jít ve stopách prasat a jelenů, ale spíš sem se brodil po kolena v závějích.

Vítr byl fakt neskutečnej, sněžení a mráz mě zestaršili asi o třicet let, no už jsem ztrácel vůli jít, ale těšení na oběd mě nutilo jít dál.

Odpoledne jsem došel k Odře, přešel zamrzlej brod a na břehu si rozdělal vařič. Haha, další naivnost. Sníh se sice roztopil, ale ani po půl hodině nezačal vařit, takže čááu kuře na paprice, musela mi stačit studentská pečeť, která mi málem vylámala zuby.

Ještě mě čekalo dalších pět kilometrů libavskou divočinou a dorazil jsem ke Spálovskému mlýnu, kde jsem chtěl přespat. Chtít ale asi nestačilo - nebyl tu totiž ani náznak přítomnosti člověka. Takže dalších pět kilometříčků do Klokočůvka. To už je hodně v civilizaci a tak mě napadlo, že bych mohl jet za babičkou do Valmezu.

Při stopování u cesty mi došlo, že jsem zase mezi lidma. Aut jak nasraných, každej jede sám, ale svézt mě, to byl asi velký požadavek. Nakonec po hodině mě zastavila paní nevím jméno a zavezla mě do Oder. Autobusák mě zadarmo svezl do Hranic a tam jsem okamžitě skočil do vlaku na Valmez. Uvelebil jsem se v uličce jak bufeťák v popelnici a tak mě průvodčí ani nezkoušel vyhodit, když sem řekl, že nemám peníze.

Středa: Babička byla štěstím bez sebe! U ní je vždycky skvěle..Udělali jsme pořádný tousty, popovídali si, vyspali se ( každý v jiné posteli ) a ráno šli pro důchod:-D...S plnýma kapsama jsme pak zašli ještě do Alberta a potom usmažili řízky. Bože, ty se mi povedly!

Původně jsem chtěl po obědě vyrazit stopem někam na jih směrem na Rožnov a Slovensko, ale jelikož mi zavolal Buschi kvůli těm závodům, otočil jsem nos k domovu a vlakovým záchodem dojel do Hranic.

No a teď tu sedím s dobrou náladou z nádherňajzového výletu, těším se na páteční koncert Ine Kafe, sobotní skicross na Dolní Moravě a taky na léto, až si na Libavu vyjdu v kraťasích a tričku a budu spát kde se mi zachce!

Do čeho to jdu !?

2012-02-05T22:18:00.000+01:00

Je to zvláštní pocit, nejraději bych vás všechny poslechl, nakoupené jídlo snědl, stan dal zpátky do skříně, mapu spálil a kompas rozbil paličkou na řízky!...ale, já to zkrátka asi potřebuju zažít! Potřebuju zase o něco víc zmáčknout tlačítko "delete". Potřebuju na chvíli utéct od každodenních myšlenek, od facebooku, od té reality, která mě tak falešně uspokojuje a přitom ničí.

Je tam mínus dvacet, nevím kde budu spát, jestli mi vystačí jídlo a hlavně jestli si první večer strachem nepokadím všechny vrstvy oblečení. Je mi to strašně blbý vůči všem, kdo se o mě strachují. Sakra, mám neskutečný výčitky, promiňte mami, tati, brácho, že vám budu lhát...Nevím jestli se ráno neprobudím a raději nepojedu za taťkou na brigádu, abych si vydělal na novou kytaru...Ne to ne, ale je dost možný, že v úterý budu se slzama v očích zase doma.

Ať už je to jakkoliv, teď už zbývá jen namazat běžky, najít vařič a sbalit všech milion věcí do jedné krosny. Jo a taky poděkovat vám všem za ty boží zážitky nejen posledních dnů a týdnů! Za celej ten život, kterej miluju, ale na chvíli se ho potřebuju zbavit, abych ho potom miloval ještě víc!

Mějte sex!

Neděle

2012-02-05T12:36:00.001+01:00

Jak by řekl Mira, z tohodle chčiju magi v kostkách!! Je to zkrátka nejkrásnější písnička na světě a naživo ještě stokrát emotivnější. Nejlépe to vystihuje čísi komentář na youtube - "Co mu ta holka udělala, že pokaždé když to zpívá, lesknou se mu oči...?" Prostě nádhera, na to není slov!

Titulek se opil!

2012-02-02T22:37:00.000+01:00

Nebo spíš zhulil, abych tomu dodal trochu vůni dnů minulých! Joo, čtete správně, sotva sem přijel, zas začínám chrlit články. Je to asi moje droga, které sem si v lednu vzal už dvacet dávek, ale možná to má úspěch - třeba není všech dvacet návštěv za den jen čínský robot, který spamuje blogy inzerátem na zlepšení erekce.

Jinak jsem si byl před chvílí u babičky a ona si prostě v knihovně půjčila na mé doporučení Mládí v hajzlu, moji nejoblíbenější knížku!:-D Je skvělá. Nevím proč furt skládám písničky o hovadinách, další song bude o mojí babičce a o té druhé taky, slibuju! A taky už máme domluvenej letní výlet na Pálavu!!

Já si chtěl zase původně na víkend půjčit moji druhou nejoblíbenější knížku - Věčně zpívají lesy - ale babička mi nakonec pujčila svůj klenot - Dýchat s ptáky od Václava Cílka. Já toho člověka miluju a jeho pohled na svět a přírodu asi znásilním. Je to prostě úžasný člověk s neuvěřitelným citem, láskou, chytrostí a rozhledem...Už se těším, až si rozdělám oheň a budu číst!!

Ještě před tím ale musím zítra stihnout zkoušku, hraní na kytaru a plesík. V sobotu se nakrmím koláčema paní babičky a dál to neplánuju, protože je to úplně k hovňousu. Bylo snad někdy něco tak, jak si to člověk naplánoval?

Motýl

2012-02-02T13:43:00.002+01:00

Poslední tři dny, který jsme si nakonec protáhli na čtyři, byly skvělý. Nemám slov, jak krásně tam bylo. Nejhezčí zima, co sem kdy na naší chatce zažil! Lyžování kousek od chaty, božský zážitky typu noční snowtubing nebo schovka...a to všechno prohřáté kamnama, alkoholem a neskutečným množstvím jídla. Jako fakt se stydím za to, co sem do sebe házel, mám břicho jak kdybych snědl globus!!Bylozkrátka božsky, skvěle a úžasně!...no a tímto slovem asi končí ta skvělá nálada plná čerstvého vzduchu z Horního Údolí, protože sem si právě uvědomil, že opět sedím doma u počítače.

Zimní čundr!

2012-01-29T13:35:00.000+01:00

Tak si pomalu čistím tělo od včerejšího alkoholového opojení a chystám se jít nakupovat věci na zítřek! Ples byl báječný, ale teď už se netěším na nic jiného! Sestava je trošku odlišná od té z minulého roku, polovinu lidí až tak úplně neznám, ale to vůbec nevadí, věřím že to budou báječné tři dny ve sněhovém království na naší chatce! Už se nemůžu dočkat, až se zase nadechnu té atmosféry, kterou to tam sálá! Snad se mi letos povede nic si neudělat s tíím dole:-D Asi bych nechtěl skládat další " Onanovat"! Mějte se tu skvěle a sbírejte pokémony!:-)

Kačer dostal rýmu!

2012-01-28T18:04:00.001+01:00

Jsem hrdej na to, jak krásnou a hlubokou věc nosím v srdci. Jsem upřímně rád, že sem dnešní noc strávil za barákem opřenej o strom, protože přesně tyhle stavy mě neskutečně posilujou! A i když mě den co den ničí vlastní cit kvůli někomu, o němž mi rozum říká, že za to ani trochu nestojí, beru to se sakra nadhledem. Je to sice ta nejhorší horská dráha, na který sem kdy byl, ale užívám si ji, protože je součástí něčeho krásného!...

Víno!

2012-01-28T12:36:00.002+01:00

A teď jdu na karbenátky, takže sorry čláánku, nedopíšu tě!...

One Day

2012-01-24T18:59:00.000+01:00

A teď se budu opičit, jenže mě film jménem Jeden den taktéž uchvátil! Skvělí herci v čela s Anne Hathaway a opravdu dojemnej příběh. No nebudu tady dělat recenzi, jen doporučuju!

Heart Parade

2012-01-24T18:50:00.002+01:00

Já prostě nemám dost:-D...A tak vkládám video s čerstvě nahranou písničkou! Jednou to bude rychlej punkrockovej song a pod pódiem bude největší pogo na světě. No dobře, hahaha, tak dobrého manažera zatím nemám:-X

Black and white pictures on my wall can't desribe this girl

she's stocked in my head but i wanna see her go

If you're ready to go now I can stop believing

Damm I know she's not around and that's why i'm freezing

I wanna drink a lot of wine to catch her

I wanna sing this song again

Black and white pictures on my wall can't desribe this girl

she's stocked in my head but i wanna see her go

And if I'm ready to go now you can stop believing

when you fall in love again I'm disappearing

Black and white pictures on my wall can't desribe this girl

she's stocked in my head but i wanna see her go

Skicross Karolinka!

2012-01-22T16:32:00.002+01:00

Tak to máme za sebou. Včera v sedum ráno jsme nakopli naše auto a vydali se vstříc Karolince, kde se konal první závod českého poháru! Měl sem trochu strach, protože pochybuju, že bych za čtyři hodiny spánku stačil vystřízlivět, ale nedalo se nic dělat.
Počasí vyšlo na výbornou, závodníků v naší kategorii hobby bylo asi 30, no konkurence velká. Trať byla skvělá, pár skoků, rozbitých zatáček, hlavně poslední jump mohl mít kolem dvanácti metrů, jelo se na něho tak šedesáti kilometrovou rychlostí, no strašně rychlý to bylo. Kvalifikace mě zařadila na šesté místo, kluci byli někde v půlce. A pak už tvrdej vyřazovací boj ve čtyřech...Osmifinálovou jízdu sem vyhrál, Jirka s Buschim bohužel nepostoupili, byť na to měli. Bylo to hodně o štěstí.
Noo, ve čtvrtfinále sem si celou dobu hlídal druhý postupový místo, nicméně borec předemnou se nevešel do poslední zatáčky a tak sem dojel zas první a šup do semifinále. Už v tenhle moment sem měl šílenou radost, nemohl sem být horší jak osmej. No a semifinále vyšlo zase skvěle. Celkem se mi dařily starty a tak sem si uhlídal druhý postupový místo. Bože, já se dostal do finále? Nechtěl sem tomu věřit!!

Tam to už bylo pekelně vyhecovaný. Jel jsem s klukem, kterej jezdí světový pohár, no na výhru sem ani nepomýšlel. Přesto sem až do poslední zatáčky držel třetí místo. A pak buch, špatnej nájezd na skok, výlet do nebes a pád jak nikdy. Kousky zubu rozdrolený v puse, naražená čelist, koleno, loket, kyčel...No chvíli jsem se sbíral, zatímco moje lyžařské náčiní sbírali kamarádi!...Byl to hnusnej pád, tak už jsem jenom symbolicky proběhl cílem a radoval se ze čtvrtého místa.

Neskutečný, božský, plný adrenalinu! Za měsíc fííí přes celou republiku do Krušných hor na další závody!:-) A ještě videjko toho mojeho pádu, i když to nejde moc vidět, díky Buschi za kameramanství!;-)

Tady ten šílenej crash:-D

A tady druhej v cíli v semifinále

:-D

2012-01-18T22:20:00.000+01:00

Spím. A najednou nespím. Protože v pokoji vybouchne dělobuch. hmm, dobrý, zrovna se mi zdálo o pčikácích ( zvířata z jimé planety, co se rozmnožujou pčikáním ) a najednou buuch. Prostě mi praskla struna na kytaře, ale naprosto neuvěřitelným způsobem. To prdlo a kytara snad začla sama hrát písničku!! No úžasný že? A jinak dneska mám na svědomí 6 vyložených a 6 naložených kamionů, celej den na vysokozdvižným vozíku a komunikaci snad se všema evropskýma národnostma. Noo sranda:-D...

The Celebration

2012-01-17T21:57:00.000+01:00

Prostě oslava života, oslava všeho! Já tuhle písničku miluju. Na kameře je to zase nějak domrvený, spíš je to teda mojím zpěvem:-D, ale o to nejde. A možná mi někdo řekne, že to zní jak nějaká známá písnička, fakt nevím, prostě mi to jenom včera vylezlo z hlavy a jsem z toho nadšenej. Sebechvála smrdí a proto už mlčím!:-P

Je to krásné, všechno! Mám trvale jakousi sentimentální náladu, ale jsem rád! Prostě se raduju z toho, že venku konečně sněží, z toho, že ležím zachumlanej až po uši v mojí posteli a vím, že vedle v pokoji spí ti nejlepší rodiče na světě, z toho, že mě čeká zase milion akcí s nejlepšíma lidma! Tohle všechno je ta písnička! Božee, jdu si ju zahrááát. Text níže:-)

Nečááu

This life goes on

as the time goes by

I'm walking in the rain

made of my useless whys

All the sunny days turned to the mental fight

I'll try to take it away

Let's skip to different part of life

oh I forgot you've made it all the way

This life goes on

as the time goes by

I'm walking in the rain

made of my useless whys

The joy and happy mood filled all this scattered day

but you don't seem to care

Dead earrings up above just wait every day

till I let them wasteaway

This life goes on

as the time goes by

I'm walking in the rain

made of my useless whys

Pár písmen

2012-01-17T14:33:00.001+01:00

Konečně se mi asi po půl roce podařilo složit novou písničku! Sem totálně nadšenej, včera večer jsem jen tak tupě zkoušel různý akordy a zpíval si do toho blbosti, když tu najednou mě cosi osvítilo a já z ničeho nic vytvořil genialitu! Asi si o sobě moc myslím, ale děsně se mi to líbí!!...Ráno jsem dopsal text, a teď čekám na zkoušku a chce se mi blít z návštěvy KFC. Už nikdy se nenechám zlákat do téhle týrárny kuřat:-/...

Noo a v sobotu první skicross! Nemůžu se dočkat! Už se vidím na startu, jak vůbec nevím do čeho jdu. Ještě že nás tam bude víc hraničáků, jeden druhého budem asi zvedat ze země!...

Teď jsem si uvědomil, jak skvělou věcí bylo v létě 2008 založení tohodle blogu. Když to zpětně projíždím, všechno se mi vybavuje, podtext každýho článku, atmosféra, nálada, kterou sem prožíval. Joo, mnohem lepší by byla nějaká přetloustlá kronika, která by "dýchala" víc, než cokoliv začínající na "www", ale už je to tak. Lenost nás zahnala před klávesnice a já sem rád, že mi google tenhle bločík z důvodu hojného výskytu slova "hovínečko" nezrušil!:-)

No a to je všechno pro dnešek...kdybych svoje články chtěl prodávat v trafikách, asi bych si moc nevydělal, ale o to přece nejde!

Krásnota

2012-01-15T21:05:00.000+01:00

Neumím popsat dnešní projížďku Libavou. Fakt nemám slov. Bylo to úžasné. Brodění se řekou Odrou, ježdění po zavátých cestách, zdolávání naprosto neuvěřitelně úzkých a strmých cest v lese...A kolem ta krásná divočina, srnky, jeleni...Bože, miluju to tam. Je to paradox, vojenský prostor skrývá jedno z posledních míst nedotčených člověkem. Teda sem tam projde lesník, ale většinou maximálně rodina divokých prasat. Stromy jsou spadlé přes cestu a nikomu to nevadí. Absolutní opak naší každodenní umělosti. Člověk nikdy neví kam dojede, ale to je právě to nejkrásnější.
Až moc dobře si umím představit, že si prostě nabalím batoh, vezmu foťák a půjdu. Ách, tady pár fotek:

Nový CD Scars on Broadway?

2012-01-14T20:56:00.004+01:00

Poslední dobou se na stoprocentně věrohodném ( já vím ) zdroji jménem internet vyrojily tři úžasné zprávy! System of a Down letos vydají album, Serj Tankian letos vydá dvě alba a Scars on Broadway vydají taktéž album!! Teď si jen vybrat že..:-D..nejvíc by mě asi potěšili Scars.

Jejich existence je pro mě symbolem skvělého Daronova skladatelského umění, ale především je obestřena neustálým tajemstvím hollywoodských zákoutí. Scars on Broadway svojí prezentací na veřejnosti ( rok se o nich neví ) vzbuzují ve fanoušcích ( aspoň teda ve mě) něco zvláštního. Není to jen o hudbě, je to něco víc, něco hlubšího, co nejde popsat. Když se řekne Scars, vybaví se mi můj první koncertní výlet do Vídně před třemi lety, tajuplná Vienna Arena a stovky menších vjemů, které v celku dávají obraz výše popsaného něčeho....

A přesně tohle jsou oni - malý kluby, neumělost, underground spolu s příchutí dokonalosti System of a Down. Přijdou, zahrajou a odejdou. Nic víc, jen obrovské poselství...

Asi teď budu znít jako fanynka Justina Biebera, ale od toho člověka za bicíma mám podepsanou paličku, vzpomínku na to, když se nás přišel zeptat, kde se má najíst, a od toho za mikrofonem zase dlouhej šílenej pohled do očí, kterej je zaznamenanej na mým vlastním foťáku!:-X:-)

"If you don't like this band, you can suck my fucking dick"..:-D

But I have some glue...

2012-01-14T20:45:00.000+01:00

To je skvělé. Naši se už deset minut v obyváku hádají kvůli figurce v člověče nezlob se:-D...Vím, že tady nikoho nezajímá můj osobní život, ale ten zub mě prostě roztrhá! Kdybych nenosil rovnátka, šla by mi potrava do úst strčit kdejakými mezizubními mezerami, což by se mi teď náramně hodilo!...Achjo, to jsou problémy...

Mám divnou náladu, ale nevím jestli ji mám divnou - tak nějak by se dala charakterizovat moje nálada. Chvíli si připadám, jakobych si něčeho šňupnul, jak jsem veselej, a pak naráz šuup, a je to v tahu. A pak zase šňuup a je to OK! Ale mě tahle životní houpačka nevaa, já ji mám rád!...Je to jak dneska na dálnici. Pohoda pohoda a pak fííí, člověk se bojí o život.

Jo mimochodem, každý kdo si tohle přečte, má příkaz už nikdy v životě nenavštívit skiareál Kouty nad Desnou! Zaprvé - namají tam nejspíš rolby - jezdí se po uši ve sněhu. Za druhé - člověk chce prodat nevyježděný skipass, obsluha mu ho vyškubne z ruky. Když se ho pak domáhá, vysmívají se mu, když jim pak nadává, je mlácen kreténsky vypatlaným prodavačem...

čau

Knedlo zebro zelo

2012-01-13T17:20:00.000+01:00

Roste mi zub. To je problém co? Jenže já sem se ráno málem udusil bolestí! Nešlo mluvit, nešlo polykat sliny ani otevřít pusu. Při životě mě udržují paraleny. Připadám si, jakoby mi v puse jezdil buldozer. Ale zase to vykompenzovalo pár příjemných zážitků. Jedním z nich byly palačinky, které se mi povedlo nepřipálit. Bohužel, cesta do žaludku je stále nesjízdná, takže si můžu nechat zajít chuť. Jím jen kašovité jedlá-áá-á-á, ostatné vám budem muset zakázat. Což mi připomíná koncert Ine kafe ve Zlíně, na kterej se děsně těšíím!

Teď si půjdu z lyží seškrábat stoupací vosk ( ještě jednou děkuju Bushi!:-D ) a namažu je máslem a medem, nebo spíš parafínem. Pokud mi do rána v puse nevyroste cheopsova pyramida, mohlo by být zítřejší lyžování v Koutech skvělé! A navíc se musím rozhýbat na příští týden - první skicrossovej závod je za dveřma! Juchů...

Co jee?

2012-01-11T23:04:00.001+01:00

...A pár dalších podobných fotek, které vznikly během přijímacího řízení, mi bohužel toužebné přijetí nepřinesly. Myslel sem, že to mám v kapse. Přijímačky mě bavily, z fotek sem byl spokojenej, školu sem si přímo zamiloval! Příjemní lidi a skvělé prostředí - pomalovaný zdi, všechno dýchá historií a přitom kreativitou, no už sem se tam viděl. Teď se vidím akorát na chvostu výsledků a je mi zle. Posledních pár týdnů sem měl naději, že třeba vypadnu z MU do prostředí, kde se zase budu cítit jako člověk. No nic, aspoň je o starost míň. A o motivaci víc. Vyfotím letící paprsek světla, obživlé lego panáčky i pomerančový citron, prostě všechno!!

Hříbek

2012-01-10T17:17:00.000+01:00

A přesně pro tohle jsem ty přijímačky dělal! A´t už mě vezmou nebo ne, prožil jsem den plnej strastiplných výtvarných úkolů, kterej mě bavil a možná mi i něco dal...Sice fakt nevím, jak bych stíhal studovat dvě školy, ale to je teď jedno...Těd už se totiž musím konečně začít učit na zítřejší zkoušku, ale ještě před tím si dát gofra a u toho všeho se těšit na další týdny. Zimní čundr na naší chatce se totíž blíží, zrovna tak jako Chopok! Ale nejvíc se už stejně teším na nějakou spontánní akci! Až pořádně nasněží a bude se dát bobovat i před barákem! Dětské radosti by totiž nikdy neměly být zapomenuty!

2012-01-08T21:00:00.000+01:00

Nechápu, prostě nechápu, jak může existovat takhle skvostná kapela. Každým dnem je zbožňuju víc, a to už nějakej ten pátek! Ty melodie, ta nápaditost, ty texty, no bože z těch jejich textů mi v hlavě kvetou slunečnice...

Včera zítřek

2012-01-08T20:44:00.000+01:00

Dnešek byl fakt husteej:-D..Po tvrdém učení jsem chtěl po obědě nastartovat auto, ale bohužel se nepodařilo. Jen sem nekontrolovatelně sjel do půlky cesty. Po dlouhém zkoumání vyšlo najevo, že v noci někdo prořezal pumpičku na naftu u motoru. Díra jak po meteoritu. Taťka to samozřejmě svedl na mě, že je to reakce ubohých sousedů na můj článek! Já bych spíš řekl závist nějakého debila, co neví jak se věci mají.

A jinak, upřímně se mám dobře. Člověk někdy dospěje do stádia, kdy si tohle může říct bez toho, aniž by k tomu potřeboval bůhví jaké zážitky. Prostě se mám dobře, když sedím s našima na gauči, koukáme na televizi a večer ležíme s bráchou v jedné posteli a chlámeme se nesmyslům...Asi se budu opakovat, ale na svojem blogu můžu cokoliv, klidně napsat jedno slovo milionkrát a nebo ani jednou. Takže tedy, děkuju za to, že můžu psát tenhle článek a taky za všechno ostatní. Mám prostě jen potřebu to říct. Už se těším, co mi přinese další vteřina, hodina, den...asi sem namočil hlavu do vitalismu! Bože, mějte se všichni tak dobře jako já a běžte strouhat jablka a pak je snězte!

Konečně jsem to dopsal a můžu jít na snídani!

2012-01-07T14:12:00.000+01:00

Další naprosto spontánní blbůstka, která mě napadla, když sem si uklízel skříň:-D...

Jejich láska byla na celém světě ta nejkrásnější. Ale taky nejsvízelnější. Viděli se téměř pořád, bydleli totiž kousek od sebe, mávali na sebe a když padla tma, soutěžili, kdo dřív usne. Jen fyzická blízkost jim byla souzena snad jen párkrát do měsíce. Nemohli to ovlivnit. Když znenadání přišel ten čas, zavýskali radostí a těšili se z každé vteřiny, kterou strávili spolu. Někdy se z těch vteřin stala celá noc, jindy však byli odtrženi za pár minut. Ačkoliv byl jejich vztah ovlivněn Martinem a Vandou, věděli že k sobě budou navždy patřit...

Když si Martin oblékal bíločernou košili, nikdy netušil, že takto prostou činností dopřává dvoum zamilovaným duším, aby byli spolu. Svou košili si oblékal vždy, když chtěl Vandě udělat radost. Ani tu ale nenapadlo, že ze zapnutí posledního Knoflíku té košile by snad radost mohl mít i někdo další...
Martin nosil košili tuze rád a Vanda na něm mohla oči nechat. Ať už to byly plesy, divadlo nebo jen procházky, košile byla součástí jejich vztahu. Vanda zase s nadšením nosívala fialové naušnice ve tvaru srdíček. Byly seskládány z jemných korálků a Martin si je zamiloval hned, když je poprvé spatřil.
Vanda s Martinem byli skvělý pár. Měli se rádi až do morku kosti a všichni to o nich věděli.
Až jednoho dne se zle pohádali. Oba na sobě viděli najednou jen špatnosti, vzduch byl plný výčitek a krásné časy byly zapomenuty. Napětí posledních týdnů najednou vyplavalo na povrch. Vanda s Martinem se rozešli. Spontánní vztek byl tak silný, že si slíbili, že se budou snažit, aby se vícekrát neviděli.
Martin přišel celý zdrcený domů. Smetl ze stolu rámeček s Vandinou fotkou, strhl ze sebe košili a zahrabal ji na dno skříně...

Knoflík s Dirkou byli zase náhle odtrženi. Zvyk posledních let jim našeptával, že to není nic neobvyklého, avšak takhle surově od sebe nikdy neodlétli. Sotva se vzpamatovali, věděli, že je zle. Ještě nikdy nebyl vzduch tak napěchovaný strachem. Báli se. Moc. Knoflík na Dirku zakřičel, že ji navždy bude zbožňovat a ona mu zvolání opětovala.
Najednou - světlo se změnilo v tmu a Knoflík s Dirkou se ocitli na samém dně skříně. V tu ránu se na ně začalo sypat mnoho dalšího oblečení - tepláky, mikiny, stará zimní bunda. Oba věděli, že je zle. Volali na sebe, ale jeden druhého přes haldu oblečení neslyšeli.
Takhle tam leželi týdny. V koutku duše doufali, že se Vanda s Martinem udobří, ale naděje slábla každým dalším dnem. Osamělé večery trávili v slzách, o kterých nikdo nevěděl...

Jak týdny ubíhaly, smutek z rozchodu slábnul. Martin na Vandu zprvu myslel každou vteřinu, později si však uvědomil, že ona není celý jeho život. Měl mnoho zálib, které ho naplňovaly. Po škole chodíval sportovat, večery zase trávil u psacího stolu. Začínal být spokojený.
Vanda na tom byla podobně. Myšlenek o Martinovi se však nemohla zbavit. Pronásledovaly jí na každém kroku. Chodívala častěji s kamarádkama ven, ale někdy šla jen sama...brouzdala se přírodou, pozorovala stromy a snažila se pochopit své city. Asi jí chyběla Martinova košile. Přemýšlela, jestli mu chybí také její naušnice...

Knoflík s Dirkou se v mžiku probudili. Nemohli uvěřit svým očím. Byli spolu! Košile už neležela na dně skříně. Srdce jim téměř vybouchlo štěstím. Nestarali se o to, co se děje kolem nich, byli jen rádi, že se Martin s Vandou dali zase dohromady, což znamená, že i oni mohli bývat zase spolu. Mezi dojemnými polibky zaslechli Martinův hlas: " Líbí se ti moje košile, Klárko?"...

Můj den!

2012-01-03T18:19:00.001+01:00

Je to tak. Některé písničky mě dokáží rozsekat na kousky. Ta melodie, ten text a ten klip...St. Jimmy, smrt Billieho táty nebo klidně analogie k vlastnímu životu, ať už v tom vidím cokoliv, vidím to přes orosené oči...

"I'm never gonna leave you"...

Štastný nový rok!

2012-01-01T23:41:00.000+01:00

Snad nikomu nebude vadit, že jsem si tohle psaní tak trochu vypůjčil...Jsem dneska asi příliš zdegenerovanej učením a silvestrovskou nocí, než abych napsal něco svýho...

Byl jednou jeden malý vietnáámek, který se potuloval po lesíích a hledal k sobě vhodnou vietnamečku.. nevěděl, co bude dělat..žádná nevyhovovala jeho požadavkůům.. vietnámeček byl už od malička trošku jinčí, než jeho šikmí vrstevníci.. měl rád to, co nikdo jiný.. dělalo mu potešení, když ho maminka tahala za řásky, nebo si jen tak sedl do trávy a hodiny pozoroval okolní přírodu.. měl plno váášní a milióny přání.. jak už jsem říkala.. chtěl potkat vietnámku, která si s ním bude vyhovovat ve všech nedostatcích a tolerovat všechny bezvýznamné maličkosti, které jsou pro ostatní hroznou záhadouu... měl rád hudbu a od malička hrál na všechno co viděl.. na kamínky, na dřevo, dokonce i na své tělo... vydával všelijaké zvuky.. jednou šel do lesa nasbírat si kamení, ze kterého si chtěl sestavit malýý bubínek.. ale dnes bylo něco jinak.. něco tu nesedělo.. vietnámek zahlídl v dálce postavu, zahodil všechny kamínky a utíkal za ní, nevěděl proč, nevěděl, kdo to je.. ale udělal to.. přiběhl za postavou, ta se otočila a vietnámek ztratil dech.. naproti němu stála malá, drobná černoškaa a sbírala hříbky... vietnámek se na ní s údivem díval a černoška se také neubránila pohledu... věděl, že je to ta pravá a vůbec mu nevadilo, že není vietnamečka.. černoška se ihned zamilovala a dodnes jsou šťastni a navěky budoouu, ať se děje, co se dějee !...

Hledá se přítelkyně!...

2011-12-30T21:55:00.000+01:00

Všechny holky, které mám v přátelích na líbímseti.cz, ukazse.cz a lidech.cz teď patrně svedou nelítostný boj!:-D Ne bohužel, potřebuju jenom obsadit někoho do role mé přítelkyně ve fotoreportáži, kterou chci nafotit k přijímačkám. Téma - můj den, 5 fotek. První bude jak ráno ležím v posteli, druhá jak jsem v koupelně, třetí když jedu ve vlaku, na čtvrté mě ona přítelkyně bude vítat u dveří a na poslední budeme ležet v posteli ve dvou. Celkem nudný příběh, který se však pokusím zoriginálnit netradiční perspektivou. Všechno bude foceno širokokoúhle úplně od stropu...

Jinak, chcete-li se na mojem blogu vrátit ob dva články dozadu, nemusíte, raději si kupte dnešní Hranický týden, google se asi rozhodl některé mé články zveřejňovat i tam!...

Joo a abych nezapomněl, níže jsou loga mojí nové značky skejtového oblečení NassRaT!:-D Z patentového úřadu mi napsali, že ochranná známka stojí 5 tisíc, takže si tenhle nápad, kterej se zrodil cestou na Chopok minulej rok, budu muset nějakou chvíli chránit sám. Nicméně o propagaci již se postarala moje máma, když vešla do ordinace svého zubního lékaře v klobouku, který měl zezadu právě nápis této v budoucnu světoznámé značky!...

Došlo cukrovíííí:-(

2011-12-29T15:51:00.000+01:00

Cítím se jak Bušiho pomelo. Stačí jenom pomyslet na to, kolik mě toho další měsíc čeká, a je mi na nic. 5 zkoušek, dvoje přijímačky a tuny vět, které je potřeba dostat do mozku. Jo a taky se potřebuju do desátého ledna naučit kreslit portrét hlavy:-D...Na druhou stranu, není lepší se učit a zvyšovat svůj žurnalistický, enviromentální a fotografický skill, než chodit každej den do práce a vydělávat peníze, který se zanedlouho stejně zhroutí...? Místo eura se bude platit grošema, místo dolaru langošema a místo koruny žezlem.

Noo, jenže v lednu mě čeká i pár příjemností! Naprosto se nemůžu dočkat prvních závodů ČP ve skicrossu . Celej život chci být jak Tomáš Kraus, ale až teď jsem si umanul pro to něco udělat! Tak uvidíme...A začínají plesy, na něž se taky celkem těšíím. No krom toho, že letošní zima je extrémně vyšinutá a delikventní, to vypadá dobře. A když to zrovna vypadá hůř, pustím si nějakou veselou hudbu a zas to vypadá dobře!...

Vánoceee!!

2011-12-25T22:22:00.002+01:00

Mám se skvěle! Probudil jsem se v poledne na štědrý den plnej úchvatných zážitků z lyžování v Alpách. Livigno mě uchvátilo. Nestydím se říct, že to byl ten nejkrásnější a nejsrandovnější týden v mým životě. A s těma nejlepšíma lidma. Fakt si neskutečně vážím všech mých kamarádů, toho jaký mám štěstí, že mám kolem sebe tu nejlepší partu na světě, a taky všech těch zážitků, který jsou na celej život. Všechny ty Alpy, Chopoky, čundry, letní party, tisíce výletů, punkových nápadů a blbin. To všechno už mi nikdo z hlavy nesmaže. A nejkrásnější je, že přijedu z Alp, prospím se a jdu za mou drahou M. dělat tudududů s Johankou, pak v rodinném kruhu hrajeme na kytaru u vánočního stromku, máme se prostě skvěle, a potom v noci s L. jedeme do bystřických lesů na projížďku tankem, rozsypáváme lentilky v našem autě a hodinu špehujem policajty po Hranicích. A zítra se zase všichni sejdem v Opatovicích, v sobotu propijem Silvestra ve Špičkách...už nevím co říct, snad jen, děkuju za tenhle život ze všemi jeho plusy i mínusy!

Teď bych to měl asi nějak šťastně ukončit že? No rozhodně není na místě napsat, že přes to všechno jsou tyhle Vánoce prosáklé tou nejsmutnější náladou, kterou jsem schopnej mít....To se ale změní, když vezmu kytaru do ruky a zahraju si naši novou písničku z Livigna!

A nebo si zahraju tohle?:-/...

Stromy

2011-12-15T15:27:00.003+01:00

Článek do novin... minimálně moje babička si to s chutí přečte;-)

Před chvílí jsem přijel po třech dnech domů na Struhlovsko a místo známého prostředí mě přivítaly motorové pily zaměstnanců Ekoltesu, které zlikvidovaly dvě vzrostlé borovice vedle mého paneláku. Následovat budou, dle arogantní odpovědi jednoho ze zaměstnanců, další dva smrky. Kdysi příjemně zelené okolí mého domu tedy opět prořídne a pohledu na úchvatnou továrnu bývalého Philipsu již nebude stát v cestě téměř nic.

Okamžitě jsem vyrazil na odbor životního prostředí. Tam mi s laskovostí ukázali potřebné povolení o kácení, které vzniklo díky iniciativě občanů z vedlejšího domu, a s nezájmem oznámili, že nebyl důvod kácení nepovolit.

Struhlovsko prý připomíná les - stromy si tu každý sázel jak chtěl; konkrétně tyto borovice byly staré, uschlé, nadzvedávaly chodník a ničily majetek. A smrky jsou zase nemocné. Samozřejmě.

Bydlím tu dvacet let, stromy jsou z hlediska smogem zamořeného a továrnou zneuctěného životního prostředí tím nejcennějším, co zde máme. Na druhou stranu, dozajista je závažným problémem, že jedna z větví se nebezpečně přibližovala k balkonu ve druhém patře, jeden z kořenů trhal kachličky na chodníku tak, že létaly kilometry daleko, a vůbec - není možné, aby vzrostlé stromy žily v blízkosti paneláku, neboť mohou krom svých pozitivních účinků na ovzduší také způsobovat potěšení některým lidem, jichž je však menšina.

Sousedům z domu 1404 tedy blahopřeju - ať už jste měli důvodů pro nastartování motorových pil snad více, udělalo by se mi nevolno, kdybych je dále zjišťoval. Kochejte se výhledem na silnici i továrnu, místo zpěvu ptáků poslouchejte zvuk kamionů a buďte především rádi, že se společenství vlastníků jednotek ve vašem domě nedohodlo pokácet vám také vánoční stromky v obyváku.

Pár výtek mám i k odboru životního prostředí - kdybyste přistupovali k těmto záležitostem s trochou přírodního citu a neřešili je technicky úřednickým uvažováním, bylo by to stejně krásné jako nástěnky na chodbách vašeho patra.

Asi vypadám jako"objímač stromů", když brojím proti vykácení čtyř dřevin. Jenže tady jde především o princip. Lhostejnost ke čtyřem stromům v celospolečenském měřítku způsobuje mnohem závažnější problémy.

No co, jdu si sednout na balkon a sledovat, jak na sebe zelené prostranství před domem bere podobu vyholeného přirození, což, věřím, může řadu lidí vzrušovat.

Not so silent night 2011

2011-12-13T17:44:00.001+01:00

Už sem tu nedávno asi psal, že Green Day momentálně objíždějí Ameriku a hrajou neuvěřitelně skvělé koncerty v malých klubech...No a jeden takovej se odehrál před pár dny v jejich domovském Oaklandu. A troufám si tvrdit, že to bylo jejich nejlepší vystoupení vůbec. Vystupovali pouze ve třech, bez Jasona, hráli jenom starý songy a vůbec celej koncert byl malinko jinej, než bývají ty, na které je evropský fanoušek zvyklý z turné.

Když sleduju ty videa (což dělám pořád dokola ) nedýchám u toho. Šetřím na příští rok, a udělám si výlet do Kalifornie, to jako fakt!:-D...Sem toho schopnej! Nevím čím to je, že se mi tahle kapela vrývá do srdce každým dnem hloub a hloub...

Být tam v první řadě, omdlím orgasmem...

2000 light years away again....

2011-12-13T17:03:00.000+01:00

Sranda. Před pár hodinkama sem přijel do Brna jen tak na čundr s malým batohem. A teď jsem dopsal druhý a poslední esej do envira. Asi si neuvědomuju vážnost akademického prostředí, proto sem si dovolil v něm napsat přesně tuto větu:

Ekonom se málokdy zabývá otázkami dopadů svých projektů na životní prostředí a enviromentalista se na ekonoma již z principu dívá skrze prdy. Obojí je špatně"

Achjo, se mnou už to jiný nebude...

Jinak se tuze bojím, že mě na ulici znásilní nějaký pes, neboť neustále štěkám. To prostě není kašel. Je skvělý, že to přišlo pár dní před odjezdem do Alp... Ale já se nevzdávám, mačkám citrony až do krve a liju si je do hrdla jak o život.

Hehe, a taky tady měl někdo pravdu se sněhem. Jak sem se strachoval, tak včera sem radostí snědl záclonu, protože v příštích pár dnech by v Livignu mělo napadnout asi půl metru bílé peřiny. Božííí.

Tak čau, jdu dělat analýzu a u tohoto slova mě napadá taktéž zkomolenina, která mi v textu pravděpodobně ulítne...

Pozor!

2011-12-11T20:20:00.000+01:00

Chrlice - Je půl páté ráno a místní obytelka s s hrůrou vyhlíží z okna. Přijde zas? Bude chtít to co minule?..
Úchylný muž s baseballovou pálkou už pátým dnem obchází po nocích domy v okolí brněnských Chrlic a Slatiny,a žádá po obyvatelích jediné - úchylný sex. V případě styku s ním se prosím obraťte na kriminálku Chrlice.

Tohle a tamto

2011-12-11T01:16:00.002+01:00

Zablácená tím svým zvykem, smířená a s novým dnem

přichází i s novým trikem, jak vláčet mě mořským dnem

Svůdná ale sotva svolná, neptá se mě jestli smí

být zadaná i citem volná...slzu lze jen slzou smýt.

Dnešní příhoda

2011-12-05T20:34:00.000+01:00

Dneska jsem jen tak stál v předsíni a chystal se do školy, měl jsem už otevřené dveře od chodby, když v tom mi do bytu vtrhla snědá žena ( nebyla to romka, spíš egypťanka ) a spolu s ní malý chlápek a začali rabovat v našem bytu. Nemáme plazmu, novej počítač ani dvd přehrávač, dokonce nedisponujeme mikrovlnkou ani varnou konvicí, no prostě moderní člověk by řekl, že jsme sto let za opicema. Proto jedinou jejich kořistí byl můj foťák. Ano bohužel...Chtěl jsem tomu zabránit, a tak sem onu ženu chytl a snažil se jí můj milovanej Nikon vyškubnout, když v tom mě asi sedmkrát bodla do břicha nožem...No prostě miluju svoje sny! Samozřejmě hned po probuzení sem se celej počůranej podíval na břicho...

Digimon

2011-11-29T19:33:00.000+01:00

Nemohl mi někdo říct že v neděli hráli v Praze The Wombats? Nevadí, snad přijedou co nejdřív znova. Snad se jim tady hrálo dobře i beze mě!...

Jinak sem byl na přednášce dvou studentek z naší fakulty, které strávily semestr v Indii. Naprosto mě to nadchlo...Asi bych z toho, jak se znám, stejně couvnul, ale minimálně teď jsem byl rozhodlej jet...Bylo by to už v červnu, vyšlo by mě to asi na 20 tisíc, poznal bych úplně jinačí svět a asi chytnul malárii. A taky bych přišel o celý prázdniny...No, tak sem hodinu a půl s nadšením poslouchal, ptal se na otázky...a nakonci se jen tak mimochdem zeptal, jestli je to i pro bakaláře...hádejte jaká byla odpověď:-/

Takže se pěkně vrátím do reality a budu si vážit toho, co mám tady doma, protože to je stejně nejcennější.

Jelikož mě už přestalo bolet břicho z posledního langoše, jdu si dát další. Předvánoční Brno je fakt hezký...

Amasic

2011-11-27T03:45:00.001+01:00

Půl čtvrté a já od vložení posledního článku stále sedím u toho prokletého počítače. Oči mi sice pracují ve značně unfocused režimu, ale když sem tam mrknu, něco skrz tu spánkuchtivou mžouravost vidím. Půjdu si kolem spícího těla v obyváku udělat do kuchyně chleby s medem a pak asi napíšu tu milionstránkovou esej, na kterou mám posledních 20 hodin. Zítřek asi celej prospím, ale to mi nevadí. Co mi vadí, to je že sem dneska poprvé asi po měsíci necvičil, ale zítra si to vynahradím dvojtou dáfkou.

Jinak sem na youtube narazil při projíždění coverů songu Always na kluka, který si říká Amasic. Krom toho, že má nahraných asi 130 videí nejrůznějších coverů Green Day, ale třeba i Bruno Marse atd - a to vše v profi provedení a vcelku originálně - má taky svoje cédéčko, které je fakt dobrý. Na 17ti letýho kluka...smekám. Některý videa mají třeba 200 tisíc shlédnutí...Tady ukázka jeho tvorby

A tady ukázka mojí tvorby aneb další fotka z dneška...

Kriminálka Miami

2011-11-26T23:22:00.002+01:00

V devět hodin sem nadšeně vstal, kouknul na webkameru, udělal striptýz, poslal to na redtube...ne, píšu to špatně, kouknul sem na webkameru z Lysé hory, uviděl úchvatnou inverzi, popadl foťák a ve 12 už sem byl v Ostravici. Hodinu jsem se plížil vláčnou mlhou a netrpělivě vyhlížel moment, kdy stanu nad mrakama. To se bohužel nestalo. Uragán, - 4 C°, viditelnost 20 metrů:-/...Tak sem si dal aspoň zelňačku, za 45 minut seběhl dolů a jel za babičkou do Valmezu. Tam byl i strejda a teta z Orlové. Sotva sem vešel do dveří, tetě zazvonil na mobil alarm, že se jim (nám) někdo vloupal do chaty na Gírové. Mají totiž jakýsi speciální čidla rozmístěný ve sklepě, u dveří atd, že když tam někdo vnikne, dám ji to vědět. Okamžitě se rozjela pátrací akce, která pro mě samozřejmě přinesla mnoho momentů k nemístnému vtípkování..ale mamka se smála taky!:-D...Na naši chatu, která stojí v tom nejzapadlejším a nevyšším koutě Beskyd vyrazila policejní hlídka, nejbližší sousedi ( 2 km) a rodina z Orlové. Stresy, telefonáty, šílenství, napětí...:-D...no boží! Nic se nenašlo, nikdo nebyl zatknut. Asi to spustila nepokojná myš nebo obživlé brambory ve sklepě. Z nás všech opadnul adrenalin a..to je asi tak vše. Jo a ještě jedna fotka z cesty na Lysou...

Fate fell short this time

2011-11-25T23:12:00.005+01:00

Totálně nostalgickej večer. Nejprve jsem zkouknul milovaný film Once, který ve mně skrz úchvatnou hudbu Glena a Markéty vyvolal přesně to co vždycky - zasmušilou ale krásnou náladu plnou rozporuplných myšlenek, vzpomínek a někdy i slz. Ale přesně proto ten film miluju. "Herci" si v něm totiž na nic nehrají, a to je to kouzlo.
No a z tohodle mírumilovna mě vyvedly koncerty Blinků z roku 2003, aneb období, kdy byli oni i pop punk na vrcholu. I zarputilý fanoušek Erose Ramazzottiho musí uznat, že takhle energickou show prostě neměl nikdo.
Bohužel, ani mě nehne jít příští rok do Prahy na slabý odvar toho, co před osmi rokama každodenně infarktovalo srdce nespočtu fanouškům. Jasný, vtipy o penisech mezi každou písničkou i různý spontánní kraviny zůstaly, ale samotné vystoupení je hlavně ze strany Delonga jak shnilá plínka, ach jo.

Ehm, něco mi taky říká, že mám do zítřejšího večera napsat milionstránkovou esej, ze které stále nemám ani nadpis, a to chcem ráno jet na Lysou horu...Ještě že ( bohužel) zrušili zítřejší koncík Criminal colection ve Valmezu, a já to tak budu moct napsat večer.

On another planet

2011-11-24T22:47:00.000+01:00

Božee, to už není možný. Proč všichni sedíme hodiny u facebooku a čekáme, jestli se náhodou nestane něco zajímavýho? Proč se dobrovolně!! necháváme zavírat do klecí, utlačovat, manipulovat a nevím co ještě? A teď nemluvím jen o fb, ale například i o tomhle blogu a například i o tomhle světě...Proč všichni nechodíme každej den po škole někam do parku, kde bysme si sedli, povídali, dělali všemožný věci, založili si tam farmu se zvířátkáma a zeleninou a kamarádili se opravdu jen s tím, s kterým si máme co říct...?

Proč se ve společnosti uznává jen to, co je nejvíc blyštivé, vypracované, s nejvíce hvězdičkama, kravatama a schopnostma jako " flexibilní, moderní," a umí se to prosadit na úkor druhých? Proč je nadřazována forma nad obsahem?

Protože za rok bude konec světa:-/

Dýně s knoflíkem

2011-11-24T20:57:00.002+01:00

Listopad končí, sníh nikde:-/, za to hovno na botě. To mám asi za to, že chodím v tadytom odporným počasí běhat až do Teplic. Pak jednou omylem šlápnu na trávník ( mm, u nás spíš hovník) a mám ho tam. Tyjo je to vůbec možný, jak je venku už asi dva týdny šeredně? Asi to celkem ovlivňuje náladu, protože ta moje se pohybuje v jaksi mollových tónech...Asi to bude ještě tím, že mě dneska doktor na infekčním celýho vyslíkl. Jenže to kdybych věděl že plánuje udělat, aspoň bych se večer umyl, když sem přijel ze školy..No bylo mi extrémně příjemný, když mi zkoumal uzliny na tříslech:-D...

Asi bych měl jít spát, i když ordinačka je ještě v plném proudu, protože ráno vytvořím rekord ve stávání. Budíček na brigádu zvoní ve čtyři. Nevím co k tomu dodat, taťkova práce mi čím dál tím negativněji stimuluje nervy. Jasně, vydělám si, ale ten způsob, jakým je taťka zahryzanej do podnikání a vydělávání peněz se mi z hrdla hnusí, a to nemluvím o tom, jak nakládá z vydělanými penězi...Tyjo, firma prosperuje, ale on furt musí kupovat nějaký podělaný stroje a stavět nový sklady, místo aby mamce koupil pořádný zimní boty, šaty na ples nebo cokoliv jinýho. No co, je to můj blog, takže si sem můžu psát co chci...

A končím něčím pozitivním. Do neděle musím odevzdat milionstránkovou esej, což je negativní, a ještě nemám napsanou ani stránku, což je taky negativní, ale jak víme- mínus a mínus dávají plus, takže je to celé vlastně pozitivní...

Žabí příběh

2011-11-21T18:47:00.007+01:00

Zas jedna spontánní blbost. Místo další seminárky mi ruce prostě začly psát tohle:-D

Narodila se, když jí bylo pět let. A věřte, že to nebyla jediná zvláštnost v jejím životě...

V nemocnici U Blatouchu byl pěkný zmatek. Sestřičky skákaly zděšením po porodním sále, bezradní doktoři volali svým kolegům do jižních Čech, primář tu událost ani nechtěl vidět, a tak se schoval pod stůl. Jedna ze studentek, které zrovna vykonávaly praxi, dokonce chtěla zaběhnout do barev a laků pro zelený nátěr na kůži, ale to jí ostatní naštěstí rozmluvili...

Tolik povyku nemocnice ve své historii ještě nezažila. Zatímco kolektiv doktorů zoufale rozjímal nad novým přírustkem, vysílená matka se pomalu vracela k životu. Hluk v sále najednou utichl a všichni napjatě očekávali matčinu reakci. Jen slabé kvákání čerstvě narozené žabky se linulo z malé postýlky. Paní Žábina se za tím zvukem zlehka otáčela - celá vysílená napjatě očekávala, až poprvé spatří tělíčko svého dítěte. Vždyť to je ten nejkrásnější okamžik v životě každé žáby...
Místo slz dojetí však přišlo něco docela jiného. Něco, co však většina přítomných očekávala. Celou nemocnicí otřásl ohavný výkřik paní Žábiny: "Fuuuuuuj", dejte tu nestvůru pryč!!!"

Žábina s manželem se pár dní po porodu rozhodli, že nedokáží vychovávat červenou žábu. Ano, Žábinka se narodila s červenou kůží, kdežto všichni obyvatelé blatouchového jezírka byli zelení. Hned po jejím narození se sešla celá vesnice a diskutovalo se, zda-li takovéto stvoření má vůbec právo na život. Její rodiče ji chtěli zavést daleko do močálu a nechat ji tam. Za malou Žábinku se tehdá postavila jen její babička, která se také nabídla, že u ní může bydlet. To se sice mnoha členům vesnice nelíbilo, ale nakonec neměli na vybranou, babička má právo rozhodovat o osudu své vnoučky, tak pravil žabí zákoník.

Babička svou vnučku milovala, i když byla červená. Půl roku spolu šťastně žili v mechové chaloupce a malé Žábince se dařilo opravdu skvěle. Babička jí naučila lovit mušky, plavat a řádně skákat, jak se na žábu sluší. Každý den jí vykládala zážitky, které za svůj život prožila, a dávala jí rady do života. Žábinka by se měla krásně, kdyby...

Kdyby nebyla terčem posměchu a nenávisti celé vesnice. Každá procházka, každé střetnutí s jakoukoliv cizí žábou nebo žábákem pro ní znamenalo snášet tisíce nadávek a sprostých řečí. Nikdo ji kvůli červené kůži neměl rád. U blatouchového jezírka byla brána za špinavou nestvůru. Přitom to byla ta nejbystřejší žába v okolí. Babička ji každý den učila, jak citlivá musí být k přírodě, k žábkám i k sobě samé. Vykládala jí o jejích zlých rodičích a vtloukala jí do hlavy, že musí být jiná, že musí být tolerantní ke všem zvířátkům, ať jsou modré, zelené nebo červené. Také ji časem obrnila proti nevraživosti ostatních obyvatel vesnice a Žábinka si za pár měsíců narážek už téměř nevšímala.

Jednoho dne šla babička nasbírat mech k nedalekému rybníku, ale domů už se nevrátila. Druhý den přišla k vystrašené Žábince do mechové chaloupky žabí policie a vyhnala ji. Babička se prý už nevrátí a ona nemá právo bydlet v jejím domě, protože je příliš mladá a příliš červená.

Žábinka se několik dní utrápená potulovala v okolí jezírka, celé noci probrečela a myslela jen na babičku. Věděla, že se nemohla jen tak ztratit, byla jí to moc podežrelé, ale byla ještě malá na nějaké hlubší úvahy. Postupně se smiřovala s tím, že se bude muset postavit na vlastní nohy. A tak si začala stavět domeček z javorových listů. Po dvou týdnech si zařídila krásný domov. Vyzdobila si ho šiškama a jehličkama z lesa, postýlku si vystlala z mechu, který dostala kdysi od babičky.

Uplynul rok a Žábince bylo šest let. Když měla některá žába nebo žabák narozeniny, většinou se sešli všichni obyvatelé blatouchového jezírka, aby oslavenci popřáli, a ten na oplátku uspořádal hostinu. V den narozenin Žábinky však nikdo nepřišel. Ráno našla před vchodem jen špinavý balíček s kachním trusem. Byl nejspíš od rodičů, kteří žili na protější straně jezírka. Žábinka se s nima párkrát střetla, ale pokaždé po ní hodili to, co měli zrovna po ruce.

Dny plynuly dál a Žábinka se měla dobře. S žábami v okolí se nestýkala, jednou za týden se vždy vydala na tůru k lesní studánce, kde žila celkem početná kolonie žab. Žábinka se s nima brzo skamarádila. Měli ji tam totiž rádi takovou, jaká je. Našla si kamarády, s kterýma si moc rozuměla a měla se s nima skvěle. Hráli si na schovku, potápěli se až na dno studánky a někdy jen tak seděli na kamínku u břehu a dlouhé hodiny si povídali. Žábinka tady byla šťastná.

Ve vesnici u blatouchového jezírka se stupňovalo napětí. Žábinka byla trnem v oku téměř všem. Viděli totiž, že se jí daří a je šťastná. Díky babičce byla úplně soběstačná a nic nepotřebovala. Měla krásný domeček a hodné kamarády u lesní studánky. Jednoho dne se žabí rada domluvila, že takhle to dál nepůjde. "Ta malá červená žába je ostudou celé vesnice", ozývalo se z úst Žábinčiných rodičů. Druhý den ráno se k javorovému domečku vypravila skupina deseti žab. Vystrašená Žábinka si zrovna dělala snídani. "Rada blatouchového jezírka se rozhodla, že do týdne musíš opustit naši vesnici, jinak tě čeká nemilý osud", řekl starosta...

Přestože Žábinka neměla vesnici u jezírka ráda, byl to její domov a nechtěla se z pracně postaveného domečku stěhovat. Kamarádi z lesní studánky jí nabízeli přístřešek, ale ona odmítla. Byla seběvědomá a pamatovala si od babičky, že nikdy nemá nic vzdávat. Nesmí se přece nechat jen tak vystrašit...
Týden uplynul jako voda a Žábinka na ranní výhružku téměř zapomněla. Dopoledne vyrazila nachytat si nějaké mušky na louku u lesa. Díky své barvě to pro ní bylo trochu těžší, protože byla výrazná a mouchy často stačily uletět, Žábinka byla ale mrštná a uměla si poradit. Když se začalo stmívat, měla už téměř plnou skleničku much, a tak si spokojeně vyrazila k domovu.

Když však míjela trojci modřínů, někdo jí chytil a svázal nohy. Bylo to tak náhlé, Žábinka si ani pořádně neuvědomila, co se stalo, a už cítila jak je vláčena vysokou trávou směrem k rybníku. Nic neviděla, venku už byla skoro tma, jen hlasité šumění lesů jako by ji upozorňovalo, že je v nebezpečí. Žábinka se snažila vymanit ze sevření, ale marně, neznámý únesce ji dál vlekl roštím a rákosím, až se zastavil u rybníka. Tam jí svázal oči a k noze připevnil těžký kámen.

Žábinka cítila, že tam musí být desítky žab. A taky že bylo. Na její smrt se přišla podívat celá vesnice. Všichni netrpělivě čekali na moment, kdy se objekt jejich nenávisti potopí na dno jezírka. "Neposlechla si nás a v naší vesnici už pro tebe není místo, zrůdo" ozval se hlas paní Žábiny.
Žábinka nevěřila svým smyslům. Vše se odehrálo tak náhle, že se nestačila vymanit ze šoku, který utrpěla. Snažila se odtrhnout kámen, který měla přivázaný k noze, ale marně - byla příliš slabá. Škubala sebou na všechny strany, ale neměla nejmenší šanci. Věděla, co ji čeká. Vzpomněla si na babičku. Jednou, když ležely v postýlce, vyprávěla jí, jak bezcitné dokážou žáby být. Říkala, že ona sama s nimi nikdy dobře nevycházela, protože ji v mládí donutili být jednou z nich. Žábinka to tehdá moc nechápala.
"Shoďte ji do vody" zaznělo z úst starosty. Žábinka nemohla uvěřit, že má umřít. Za co? To snad neexistuje žádná spravedlnost? Vždyť nemůžu za to, že jsem červená! "Babičkoooooo!", zakřičela zoufale Žábinka.

Ozvěna se nesla nad hladinou rybníka, rozechvěla koruny stromů a letěla dál a dál. Čerstvý vítr najednou začal nabírat na síle ještě mnohem víc a les hrozivě hučel.. Rybník se čeřil stovkami vln, listí a prach poletovali nad hlavami překvapených žab. " Co to jeee?", křičeli Žábinčiní rodiče. Strašlivý uragán vtrhl k jezírku. Strhl Žábince šátek z očí a zacloumal s ní, že odletěla k nejbližšímu stromu. Zachytila se větví a nestačila se divit. Sledovala, jak mocný vítr svléká kůže jedné žábě za druhou. Vzduchem najednou poletovaly desítky zelených kůží. Na břehu jezírka zůstalo stádo červených žab, krčících se ve vyděšených pózách. "Jak se to mohlo stát?! Vždyť byly přilepeny tak pevně!!" znělo odněkud...

What went wrong ??

2011-11-20T22:40:00.000+01:00

Asi úplně kašlu na to, aby tenhle blog měl nějakou umělečtější úroveň. Nač se přetvařovat a psát sem nazdobený slova a stylisticky správný souvětí ? Poslední dny nemám ani trochu náladu hrát si na to, že umím psát něco duchaplnýho. Teda musel sem si na to hrát dlouhé noci prosezené u seminárky. Ale teď mám sto chutí na jediné, a to vložit sem tuhle srdcovku...celý den to hraju jak blbje furt dokola...

I'm sick of always hearing

All the sad songs on the radio

All day it is there to remind

An over-sensitive guy that he's lost and alone, yeah

I hate our favorite restaurant, our favorite movie, our favorite show,

We would stay up all through the night

We would laugh and get high, and never answer the phone

I can't forgive, can't forget

Can't give in, what went wrong

Cause you said this was right

You fucked up my life

I'm sick of always hearing

Sappy love songs on the radio

This place, it's fucking cursed and it's plagued

And I can never escape when my heart it explodes

I can't forgive, can't forget

Can't give in, what went wrong

Cause you said this was right

You fucked up my life

I'm kicking out fiercely at the world around me

What went wrong ?

Dobrý

2011-11-20T22:18:00.002+01:00

Bože, asi se vracím do hoodně dětských let. Dneska sme s bráchou a jeho kámošem lítali před barákem, skákali po skluzavkách, pak sme běhali Hviezdoslavovou ulicí a zvonili na každej barák a zdrhali. Pak sme vzali pytel s kompostem a vysypali ho někomu na zahradu. A potom sem potkal jednoho mého dětského vrstevníka, jak jde s notebookem, nagelovanýma vlasama a koženou bundou někam. Hehe, to je pro mě sci-fi...

Jinak víkend byl hoodně punkovej. Natáčení klipu Onanovat s mou milou kamarádkou, za což jí mockrát děkuju, večer pak lyžování na asfaltu....no, letos sem obul lyžáky extrémně brzo, ale za toho jikrnáče to stálo! No byla sranda...Videa níže...

Rychločlánek

2011-11-14T16:54:00.000+01:00

Za 10 minut mám sraz na České s nejslavnějším kameramanem v okolí, a tak se jen zmíním o tom, že mám už 13 hodin příšerně napuchlé rty a všichni se mi smějou. Snědl jsem přezrálou mandarinku a loupal si rtíky (v opačném pořadí) a to sem neměl dělat. Alergie udělal své.

Jinak víkend byl celkem fajn, teda žádnej nádherňasj, ale normálňajz jo. No i když...Zítra mě toho čeká mooc, ve středu taky, ve čtvrtek taky a v pátek taky. Hodnotné informace, že? To je tím časovým presem. Tyjo, kdybych takhle rychle psal tu syslí seminárku, už by byla odevzdaná. Ale já né, mám sotva půlku a v pátek je deadline. To zas bude stresu. Ale mě to neva, je to jen škola. A taky musím poděkovat mamce, že mi dneska s onou seminárkou pomohla. Zapomněl jsem ji doma v pc, tak mi ji ochotně poslala na mail. Jen nepřestanu litovat, že jsem v jejím názvu zaměnil "i" za "e"..:-/

Úterý večer

2011-11-08T21:45:00.002+01:00

Trošku mě obveselilo, že sem před chvílí dokončil první třetinu obávané seminárky!...Taky mě obveseluje Buschi, kterej každý den zveřejňuje na facebooku dny, které zbývají do našeho velkolepého odjezdu do Livigna! A ještě mě obveselily dvě tlačítka na klávesnici, které když zmáčknu, objeví se veselý smajlík!...A taky sem si dokázal, že ještě jsem schopnej dát dohromady pár řádků, které pak na svojem blogu budu vydávat za minibásničku! Tady jsou...

Jen tupě tu sedím a odpadky létají vzduchem

přežívám v těle - němém, slepém i hluchém

když myšlenku pocítím, s větrem ji zahodím

už ani necítím, jak vzkvétám tím suchem...

12345678

2011-11-06T22:53:00.001+01:00

Jo, tenhle blog by mohl být z půlky o Green day. Ale nemůžu za to, oni jsou prostě jediní z mých nejoblíbenějších kapel, kteří i po tolika albech, koncertech a hlavně letech (22?) nejdou dolů. Prostě si vezmou trička, kytary a jdou zahrát téměř neohlášeně do klubu pro 200 lidí a ta show má úplně stejný grády, jako v době Dookie...Přesně tohle chybí ostatním kapelám. To, že Billieho vyhodí z letadla, protože má nízko gatě; ta nasranost,energie a svoboda, která jiným postupem času vyprchá. Je skvělý, že Blink mají na každým koncertě světelnou show a létající bicí, ale co z toho, když Delonge se za celej koncert nehne z místa?

Tohle video je právě z nedávného vystoupení v San Franscisku. Jen tak si na něm zahráli 15 nových songů. Opět malé srovnání s Blinkama, kteří přes všechny sociální sítě vydávali novej singl rok a půl....

Já je prostě něco víc než zbožňuju...

Knoflík

2011-11-06T19:33:00.001+01:00

Asi předevčírem mě v noci probudila děsná rána někde od okna. Nějak jsem na to ale v zápalu snů zapomněl...Ráno mě ještě překvapila nějaká bílá skvrna na okně, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Takové věci se u nás dějí běžně ( hovno na parapetě)...Až dneska, když mi mamka nakázala tu skvrnu smýt, že vypadá jak sopel, uvědomil jsem si, jaký horor se v noci mohl stát...Hned sem nakopl staré auto, vzal si doutník, pomačkaný baloňák a šel na místo činu...Jojo, mrtvola ležela nehybně, přesnou dobu úmrtí určí až soudní pitva. Chudák...

Jinak jsem zažil celkem nabitej víkend. U babičky sem byl, u druhé taky ( chce přijet na noc ke mě na kolej do Brna), na kytaru si zahrál a zažil parádní akci. Jak sem si myslel, že vesnická zábava bude o ničem, opak byl pravdou!...a zas bych měl dělat věci do školy, ale řeknu, že sem na to neměl náladu, takže sem nemohl.

Tohle není nadpis ale titulek...

2011-11-04T23:59:00.000+01:00

Včera sem jen tak z ničeho nic vzal do ruky kytaru a najednou se z ní ozval tenhle krátkej riff....Snad bude sloužit pro nějakou budoucí písničku!

No a touhle větou asi zklamu všechny, kdo chtějí, ať je tenhle článek delší, nějak nemám slov se rozepisovat o tom, o čem se jindy rozepisuju. Těším se na dobu, až zas budu umět psát něco duchaplnýho.

Ctrl+alt+shit

2011-11-01T20:06:00.002+01:00

Někdy se prostě cítím jako Jim, když šel druhý den do školy a všichni na něho házeli posměvné ksichty...Prostě bych se nejraději propadl do země a lozil s krtkama a ničil každý den stříhané trávníky všech těch skrz na skrz proprděných zbohatlíků. Tyjo, fakt bych chtěl být krtkem. Woou, já být krtkem tak dělám takový věci!!..udělal bych dlouhatánský podzemní vrt pod 828 metrů vysokým mrakodrapem v Dubaji, až by se propadl a byl by 828 metrů hluboký.

Ale zpátky k tomu Jimovi...on se vlastně díky své internetové show seznámil s Michelle že? Že by i tady platilo pravidlo, že všechno zlé je k něčemu dobré?...

No nic, už ze mě snad vyprchala ranní nevolnost a tak můžu jít vstříc fotbalu. Jojo, poprvé v životě jdu do hospody na fotbal, taky to nechápu.

Green day

2011-10-30T22:03:00.000+01:00

Zase jeden z dnů, kdy projíždím youtube od hlavy až k patě a sleduju každičké video od Green day. Narazil jsem na nedávný záznam z posledního vystoupení American idiot muzikálu. Zas mi běhal mráz po zádech. GD teď hrávají spíše příležitostně, a to v maličkých klubech po Americe...Mají už téměř hotové nové cd ( 15 songů hráli naživo ) a mě se zdá, že po epickém 21. century breakdown přijde něco rychlejšího a víc "staršího". No strašně se těším.

Níže pár Billieho odpovědí, které mi celkem dávají smysl...

Why do you never seem to age?
I definitely age. It's about trying to mentally keep yourself in a place where you're never resting on your laurels. That's the fountain of youth. It has nothing to do with the wrinkles on your face, how fat you get or if you get gray hair. It's your zest for life.

How do you respond to people who say Green Day isn't punk anymore?
Our main goal is to write great songs, and that comes before genre. The thing about punk is that there are purists. Once you start going outside of that, they don't think what you're doing is punk rock. My range of favorite songwriters goes anywhere from the Sex Pistols all the way to Lennon and McCartney. So that's what Green Day is — there are no rules.

My love is yearning

2011-10-30T00:17:00.000+02:00

Aaaau. Někde vzadu v puse mi asi roste kaktus. Kdybych si teď měl vybrat, jestli chci být černoška rodící ve stavu beztíže na oběžné dráze nebo žralok bez jedné nohy, asi bych si raději vybral být stotřicátým megabytem německého fekál porna, protože ten jako jediný nemá zuby. To sem zvědavej, jakou dávkou rozumu mě ten zub moudrosti obdaří. Snad mi nerozmluví navštívit v týdnu sex shop.

Asi sem se zamiloval. Když nad tím přemýšlím, miluju toho opravdu hodně. Med, kytaru...do řitě, náhlá vsuvka - někdo mi ovládá počítač, samy semi zapínají programy a teď se asi snaží psát tenhle článek místo mě...fdlkalkjs dsf dre dfgfjkfg dfg zrnd prds nejoprd...to byl boj o klávesnici, podařilo se mi vyhrát, ten vetřelec byl jeden z červů z mojí milované hry Worms - zapomněl jsem ji ukončit, tudíž se ty potvory rozlezly po celém pc. Kde sem to skončil...

Joo, chtěl jsem říct, že opravdu zbožňuju nový cédo Blinků, a i když už nenosí trička Dickies a nemají kytary pod koulema, pořád to jsou ti, kteří udávají směr celému pop-punku. A zrovna tak se těším na nový album Green day. Cítím, že to bude nářez, možná trošku návrat do 90's. Kéž by.

Jo a ještě něco, při příležitosti udělování státních vyznamenání bych hrozně rád poděkoval písničce s názvem "Good Ridance" - dnes, když sem ji hrál, uvědomil jsem si, že mě naučila užívat si každého okamžiku, nenudit se, zbožnovat svůj život a těšit se na to, co příjde v příští vteřině, né za měsíc. A stejně tak díky Tome Delongu, žes mě naučil dělat si z lidí srandu a prdět před mámou!

I never want to act my age

2011-10-28T18:25:00.001+02:00

Jojo, poslední věty téhle pop-punkové hymny jsou tak pravdivé...

Bože, jak já ten klip miluju!

O hovnech

2011-10-24T19:42:00.003+02:00

Co je pro mě oázou potěšení v těch úděsných školních komplexech Masyrykovy univerzity? Záchod na lékařské fakultě. Člověk by nevěřil, že v útrobách krásné (asi novobarokní) budovy, která by se hodila spíše jako swingers palác, se nachází typický nádražní záchod s plastovýma dveřma, všude vúkol posprejovaný a popsaný. Jojo, tam sem se cítil jak doma. Jelikož mám při vyvrhávání rozmělněné a naštrůdlované potravy celkem dost času koukat se kolem sebe, nemohl sem si nevšimnout těch ohromných nápisů....Tak jistý člověk mi černou fixou sdělil : " Sraní mě naplňuje, i když by to mělo být naopak"...hm, dobře, co tu máme dál? " Přál bych si, aby : to šlo rychle." ano, ta dvojtečka tam skutečně je a dodává tomu šmrnc...Slovenský občan zase dodal: " Tu som si honil, tu som sral."...A perlička na konec: " Sralo se mi jedna báseň" následuje šipka a u ní začíná celkem s citem psaných osum lyrických řádků...Jsem rád, že pod rouškou inteligentních bytostí se někdy skrývají normální lidé..

PS: Ou, zapomněl jsem: " Byl jsem tu a příjdu zas".

Česká na české

2011-10-24T19:28:00.000+02:00

Právě sem dorazil z města plný hudebních a fotografických dojmů. Na České hrál Ukulele orchestra..něco naprosto neskutečnýho. "I can't get no satisfaction" a dalších asi 7 pecek rozhýbaly desítky lidí stojících v hloučku před podiem. Okolo byly vystaveny fotky zachycující život právě na této ulici - jak amatérských tak profi fotografů. Kolemjdoucí si potom mohli zapsat číslo té, které je nejvíc upoutala a následně pro ni hlasovat na níže uvedených stránkách.

Strávil jsem tam asi hodinku nasáklou tou nejpříjemnější náladou, kterou jsem dosud v Brně prožil. Fakt super.

Acid rain

2011-10-16T21:02:00.006+02:00

Tak jo, nebudu to protahovat. Po nevím kolika dnech úmorného nahrávání a zlepšování v domácích podmínkách se mi podařilo splychtit tohle. Očko to asi nezboří, ale prý to není úplně stoka, hlavně ten konec se mi nějak líbí:-)...text níže.

Hosted by kiwi6.com file hosting.
Download mp3 - Free File Hosting.

you love me looking back on the time
when we came to know our hearts were so blind

I am here to send you this piece of shit again
my eyes have got so bleedy, they're dripping to my brain
I'm waiting for the swoon, this day is like an acid rain

You're now swimming in that tear pool every day
these squals it's getting hard to escape

You are here to send me this piece of shit again
your eyes have got so bleedy, they're dripping to your brain
You're waiting for the swoon, this day is like an acid rain

I'm out of my mind, all in one line
we're getting higher, you and red wine
everyone takes what is mine
this is a road to the hell

we are here to share this piece of shit again
those eyes have got so bleedy, they're dripping to your brain
we're waiting for the swoon, this day is like an acid rain

I am here to send you - I am here again
my eyes got so bleedy - predestined to be rained again
We're waiting for the swoon, this day is like an acid rain

Unworld

2011-10-15T00:42:00.001+02:00

Já sem tak neskutečně rád, že tohle můžu psát z tepla domova, s břichem plným medu a s pocitem, že zítra nemusím brzo vstávat...A taky s radostí, že jsem konečně donahrával svou první písničku, která se kvalitou zpracování aspoň trochu odlišuje od zbytku. Snad bude brzo i klip. Tady je:

Hosted by kiwi6.com file hosting.
Download mp3 - Free File Hosting.

Opravdu se těším na příští týden. Né že by mě Brno lákalo, ale seznam naprosto ujetých debilin, které hodlám uskutečnit, mě fakt dojímá. Zítra si jdu ještě sehnat pár pokémonů a jsem vybaven...

Tyjo, teď sem si uvědomil, že mám na kytaře špatně napsaný název jedné z mých písniček. Nepíše se "kyselý déšť" assid rain? Asi jo, jdu to přepsat. A při té příležitosti si lehnu do postele a poležím tam následujících 10, spíš však 16 hodin.

Božee, to barevné listí na stromech je tak fotogenické, ale ať už je zima, sníh a sníh!! Ať už je první závod českého poháru ve skicrossu, kvůli kterému budu zítra dopoledne posilovat!...

Ta holka, co teď sedí vedle mě, do té klávesnice ťuká jak invalidní datel.

2011-10-12T15:43:00.001+02:00

Mě se opravdu může stát cokoliv. Koupil jsem si novou sim kartu pro moje "prank calls" a hned se mi to vymstilo. Včera si takhle požírám bulky s hermelínem a paprikou a u toho střídám každých deset vteřin v mobilu dvě sim karty, abych stíhal odepisovat jedné osobě jakože nezávisle...a vždycky jsem jednu z těch sim karet pohodil v té rychlosti na stůl plný drobků a jídla. A jak si tak strčím do pusy kus papriky a koušu, najednou cítím, že něco není úplně v pořádku...

Jojo, po chvíli jsem z pusy vyplivnul vodafon divokou kartu tak divoce, že se lekla. Prostě se mi přilepila k paprice a já si toho nevšiml..
Projevilo se to dnes ma jejím fungování - sice mě spojila s všemi 12ti brněnskými taxi firmami, 9 z nich mi slíbilo dorazit, ale na určeném místě nakonec stálo jenom jedno auto. A já jak idiot si hrál na pošťáka a v cizím paneláku se krčil na chodbě u okna se snahou natáčet tu senzaci...

Taky bych vám (nevím komu) přál vidět ty ksichty prodavačů nejrůznějších obchodů, když sem se jich dnes ptal, jestli neprodávají mravenečníky. Máme totiž na koleji skryté mraveniště, ale nevím kde, což je možná logické...No a bohužel, krom toho že ti mravenci žijou, taky mi kradou corn flakesy. A jelikož jsou s příchutí medu, nenechám si to líbit...

Pokud se vydáte na mistrovství světa ve vymaštěném podbízení svých produktů, zaručeně tam uvidíte kromě "nedáte si ještě colu za 5 kč" taky prodavačku z pekárny Komárov. Dal jsem si tři koblihy a ujistil ji, že je to všechno; bankovka už ležela na pultě. V tom přišla ta otázka: " a něco na pitíčko ? máme colu, fanntu nebo vodu..."
"Jo, dal bych si hroší sliny", a odešel jsem.

Fuj, za 20 minut mě čeká tří a půl hodiná přednáška. Ta škola je čím dál horší, kupí se mi četba, učení, různé eseje...Nemám na to vůbec náladu...Už chci zimu, kupy sněhu a lyže. Jak já se těším...

18:34

2011-10-11T18:34:00.000+02:00

Sem flákač. Hromadí se mi kupy povinné četby do školy a já místo toho sháním čísla na všechny brněnské taxíky, abych si z nich zítra mohl vystřelit. Našel jsem jich 12, ano slyšíte dobře, a snad i uvidíte dobře všech těchto dvanáct rozkošných autíček nasáčkovaných v ulici u našich kolejí. Dnes sem si vybral stanoviště, odkud budu natáčet. Když nad tím tak přemýšlím, až na mě podají trestní oznámení, toto bude sloužit jako důkaz. Takže: dělám si srandu, jede v tom úplně někdo jiný, myslím že to ani není člověk, přičemž tato poslední věta je jako jediná pravdivá...

Tento týden se zatím daří. Zítra očekávám vášnivou odezvu od kamaráda z Prahy. Přijde mu ode mě voňavý balíček a nebude to kosmetika od Avonu. Musím ale říct, že krájení svého vlastního výkalu nožem, kterým sem později večer mazal hermelín na chleba, a to ještě na záchodě v městské kni-hovně, nebylo ničím co by mě šimralo na tříslech. Celkem mi to bylo i nepříjemné.
A teď sem asi utvrdil i mé vnoučata o tom, že jsem totálně zvrácené prase, jehož tatínek nevyslal spermie, ale exkrementy...No, ať je to tak nebo tak, jeden byl nejrychlejší.

No, a jaká je pointa této pohádky? Ta paní na poště se mě s naléhavostí ptala, na kolik chci ten smrdutý kornout ovázaný izolepou pojistit. Vybuchl jsem smíchy. Mám své vlastní hovno POJIŠTĚNÉ, a to částkou 600 Kč!!No co by na to praotec Čech řekl...

Končím dneska. A možná tady v Brně končím nadobro. Příští týden totiž píšem test z anglického textu, kterej buďto přečtu a pochopím, nebo složím stroj času, což určitě nebude obtížnější.

Living room song

2011-10-08T23:09:00.001+02:00

Jeden z mých zžvatlanců:-D:-)...za který se až tak nestydím o:)

Tohle je ten "studentský život" ?

2011-10-06T21:33:00.000+02:00

Bohužel - lákavej erotickej pajzl, kterej sem hodlal navštívit jako zaměstnanec odboru životního prostředí v Brně a zeptat se, jak nakládají s odpady v erotických kabinkách, byl zavřenej. Tak sem to zkusil naproti, tentokrát s jiným problémem.

Znásilněná palačinka

2011-10-04T20:51:00.000+02:00

Dneska jsem dvakrát zažil ten pocit, kdy jsem na chlapských záchodech, divím se proč nikde nejsou mušle a vedle mísy je koš na vložky. Taky sem ale zažil ten skvělej pocit, kdy se mi úplně náhodou podaří vyfotit pěkná fotka...celý odpoledne sem brázdil střed Brna a měl štěstí, že kolem jezdili popeláři a tak...Taky sem dal nějakýmu punkáčovi moje poslední peníze. Achjo, zas mě zítra čeká cesta načerno.

Před chvílí jsem si byl poslechnout Masarykovu debatu na téma kácení na Šumavě. Argumentovali tam jak ekologové, tak šéf národní parku Stráský. Jestliže jsem dosud byl ze 90 % proti kácení, teď je to tak 70. Chápu obě strany, rozohodně bych se teď nešel přivazovat ke stromům, nicméně ruku do ohně za vedení parku bych v žádném případě nestrčil. A proč že mě to tak zajímá? Na Šumavě jsem strávil snad půlku dětství, znám každý kout a každou bažinu, takže tak.

Zítra mě čeká první tělocvik, na což se pekelně těším! Škoda, že ti bastardi z Krnova mi ještě neposlali objednanou florbalku. Nikdy si neobjednávejte cokoliv z florbalek.net, čepel vám příjde prasklá, rohlík snězený...

V tom Brně je pěkně, stejně se ale už zas tak strašně těším domů. Jsem tady na všechno sám, během dne promluvím ráno s klukama na koleji, přes den maximálně s podivnýma individuama na lavičkách ( ale rozhodně raději než s namalovanou hnuskou od vodafonu ) a večer s rodiči po telefonu. Snad časem začnou nějaké akce nebo prostě něco víc...

Tyjo, sem úplně bez nálady. Z tohodle blogu se asi stane šedivý hovno, který každej den pochčiju výlevama svých nudných zážitků a pocitů...Ne, tak tohle ne, už se těším na zimu, na freeskiing, na přerovský plesy, na zasněžené večery strávené na chatě v Jeseníkách ( kde mimochodem dle občanského průkazu bydlím ), na hromady srandy a super zážitků a taky na to, až to sem všechno napíšu.

2011-10-03T19:21:00.001+02:00

Zapřisáhl sem se, že v tomdle článku nebude jediná prasárna.
Právě sem přišel z brněnského atletického stadionu s dobrým ( ups, právě jsem si nahlas usral v počítačové učebně) pocitem, že konečně začínám zase svému tělu dopřávat pohyb.
No a teď sedím shrbenej před monitorem širokým jak zadek chobotnice při porodu a snažím se splychtit něco, co bude kontrastovat s tou nudou, co náš učí ve škole. Taky sem si před chvílou koupil v levných knihách live cd Green Day z Woodstocku 94. Já vím, zní to podobně jako bych si ve Versáči koupil rachejtli. Ale to cd je fakt krutý.
Dostává se mi to pod kůži čím dál tím víc, vlastně už asi 7 let je to nezastavitelnej proces - proč já tak miluju punkrock, vyrvál, dělání idiotských kravin a vůbec tenhle "no rules" styl? Fakt to nejde ovlivnit, ale už si prostě neumím představit, že bych si do uší dal cokoliv jiného, třeba čapí zobák. Tahle hudba je prostě můj život.

Taky bych si nejraději dal přes čumák. Dneska ráno byl ten nejhezčí rozbřesk jaký jsem kdy viděl a já seděl zabarikádovanej smradlonohým otesánkem v ušmudlaným kupéčku a foťák na dně tašky. Hm, škoda, ta vláčná mlha, skrz kterou prosakovaly růžové paprsky slunce a sem tam se z ní vynořil nějaký strom, ta už je teď někde v Uruguayi.

No a nakonec písnička od naprosto neuvěřitelně skvělé kapely, kterou jsem objevil teprve před pár dny, čemuž nemůžu uvěřiť. Tahle skupina že je ze Vsetína? Sakramentsky jim to jede...Jedna písnička lepší jak druhá.

Jo a ještě něco...♥
Teď je to všechno.

Hlad

2011-09-28T01:52:00.004+02:00

Je za č ty ři hod iny a se dum min ut šest ho din a já sed ím u počí tače a nepočít ám na ně m, nýb rž ( tohle slovo by mě la být nadá vka ) píšu jedno pís meno za dr uhým. Obča s se mi pod aří se stavit celé slov o, jako například teď. V břiše mi kručí že bych snědl i taťkův holící strojek, a proto si půjdu namazat chleba s něčím, co se na chleba většinou maže. Nebude to ovšem tak jednoduché, neboť v obyváku na gauči si dopřává odpočinku tělo jmenující se Stanislav, a to je průšvih. Jakákoliv změna homeostázy, kterou si kolem sebe během spánku tvoří, je totiž důvodem k probuzení. Jak to tedy udělat, aby parkety nevrzaly, šuplík neskřípal a já neprděl ? Sakra, chce se mi kakat, moment...

O dvě hodiny později: Tak sem chtě nechtě musel kolem těla projít. Párkrát se zavrtělo, něco zamumlalo a pokračovalo v chrápání. No nic, hlad mám nyní třikrát větší a tu strastiplnou cestu přes obyvák budu muset vykonat ještě jednou. Mám fakt hlad, takže jdu. čáu.

A ještě jedna pecka z novýho alba, fakt neskutečnej song♥

I'm just a bastard child

don't let it go to your head

I'm just a waste of your time

Maybe I'm better off dead

You turn this into the night

I'm fucking Jekyll and Hyde

We're having times of our lives

although we're dying inside

School shit

2011-09-26T14:25:00.002+02:00

Právě za sebou mám první a poslední dnešní přednášku. Kdybych byl japonský robot s jistýmu úchylkami, rozumněl bych, co nám chtěl pan učitel sdělit. Jsem ovšem jen obyčejný kluk, nicméně sám si musím přiznat, že úchylnost mi není cizí. Před chvílí sem se totiž snažil z okna záchodu ve třetím patře Masarykovy univerzity pomočit osoby jdoucí po ulici. Úspěchem bych tuto akci nenazval, neboť teď sedím v PC učebně a snažím se skrýt rozkrok nasáklej žlutou tekutinou...

Myslí si tady někdo, že odchodem z milovaného gymplu skončila válka mezi mnou a Robinem? Snad si tyhle řádky nepřečte, protože jsem právě zahájil investigativní akci, na jejímž konci budou moct s radujícím se šourkem odeslat zásilku "do rukou adresáta" a to přímo do jeho kutlochu na pražských kolejích Strahov. Co v ní asi bude?:-D Btw, jak já se těším, až za ním co nejdříve přijedu!

No, jinak se jdu někam najíst, obkouknu pouliční muzikanty, koupím struny a kabel do kytary, pustím si do uší nový (né tak sprostý a veselý, ale perfektní) CD Blinků a možná si i vytáhnu čínskou nudli z nosu a budu ji na ulici prodávat pod obchodním názvem americká rozinka. Ale to všechno až po tom, co dopíšu tenhle článek, což se děje právě teď.

Co říct?

2011-09-22T23:38:00.000+02:00

Je toho moc! První dny na výšce, pocit blití, kterej se mi během nich usídlil v břiše, ukrutnej hlad, kterej momentálně prožívám a nemůžu ho ukojit...no sto tisíc vjemů, o kterých všech budu psát, slibuju, protože nudný formální psaní na mé nové univerzitě bude asi stát za ohryzanou špagetu...Takže, pop-punk v srdci a vstříc kuchyni, kde čeká ten můj milovanej pomalovanej dřevěnej kus dřeva, který mi den co den nedopřává spánku. Sousedi si zas budou rvát do uší mrkve, ale mají smůlu, hudba je nade vše...

Prd

2011-07-25T14:58:00.000+02:00

Konečně můžu do půlnoci hrát na kytaru, nevětrat, čůrat bez obav do dřezu a neumývat nádobí, jen ho rovnou uklidit. Naši totiž odjeli na dovolenou! Zbývají mi tři dny volna, než se vydám za nimi. Ve čtvrtek sedám na vlak a hurá na Slovensko - scénář stejný jako před třema rokama. S tím rozdílem, že už v sobotu od tamtud vyrážíme do Slovinska, země zaslíbené. Jak já se těším! Znovu navštívím všechny ty známé kouty tamější oslnivé přírody, a to dokonce s o poznání lepším foťákem! No a po čtyřech dnech zase dál na jih, někam k moři. No prostě stejná tour de europe jako v 2005.

Do čtvrtka ještě daleko, a tak si užívám prázdného bytu. Momentální jím hermelín a obvolám hodinářství po celé republice a ptám se, jestli neví kolik je hodin. Já se prostě potřebuju pobavit. Hned po dovolené rozjedu archeologickou akci "dinosaur v albertu", už se těším!! No nic, dočtu pár článků o focení a jdu vymyslet nějakou kravinu, když sem sám doma...

Nový článek!

2011-06-30T13:17:00.000+02:00

Nevím, v jakých jednotkách se měří smrad, nicméně člověk musí mít opravdu pevné nervy a nos, chce-li se mnou v těchto dnech sdílet jeden byt. Modlím se, aby tahle nesmyslná nemoc vymizela spolu s dnešním průjmem a já mohl v klidu s čistou hlavou a fungujícími střevy vyrazit v sobotu ráno na ten toužebně očekávaný svátek hudby - Rock for people!..

I když je mi už líp, zdravej asi nebudu, neboť sem dnes vstal v pět hodin, a to opravdu žádná učebnice dějepisu nepamatuje. Já a v pět hodin? Bůh asi chtěl, abych se mohl kochat tím krásným ranním rozbřeskem prošpikovaným ještě úžasnější mlhou...a u toho pořádně nadávat, že to nemůžu jít vyfotit. Měl jsem sto chutí popadnout můj noveeeeej foťák a vyšplhat na nedaleký vojenský vysílač. Jelikož se mnou ale ještě včera cloumaly mdloby, nechtěl jsem kriminálce Miami přidělávat práci svým případným pádem...

A tak jsem se vesele nasnídal suchých rohlíků a zaposlouchal se do ranního zpěvu ptáků. Chvílemi ho dost hlasitě přeřvávala konverzace dvou babek stojících každá na balkoně jiného paneláku: a tak sem se třeba dozvěděl, která z nich má sladší štrůdl a proč jí hnisá ucho. Beru to jako bonus a rozhodně si za to zaslouží ránu z praku oken, například křepelčím vajíčkem.

Taky jsem byl udiven, jak velké množství pejskařů už tak brzy nad ránem brázdí struhlovské ulice a jak malé množství z nich uklízí po svých nevinných osrstěncích ty neskutečně hnusné hovna, kterýma každodenně zasírají naše trávníky.

Bože, dnes píšu opravdu s chutí. Promiň, milý Topzine.cz, ale po jednom článku o pandě nevímjaké s tebou končím. Sice nevím, na co se vymluvím, když sem se ještě nedávno do psaní pro tenhle internetový portál tak hrnul, ale já prostě nikdy nebudu umět psát tak konformně, jak je pro tyto účely vhodno. Bohužel, jak to není něco surrealistickýho, sarkastickýho, srandovního, sprostýho nebo pokud alespoň nezprostředkovávám své vlastní dojmy, je mi zatěžko tlouct do klávesnice.

Proto, ať žije exkrementální próza!

I výkal nutno recyklovat!

2011-04-20T00:39:00.001+02:00

Za pár hodin mě čeká vstávání, což znamená, že bude muset sklesnout ranní erekce, protože je mi krajně nepříjemné, když se mě máma každý den ptá, jestli jsem si náhodou večer místo modrého prášku na alergii nevzal viagru.Odpovídám jí na to pčíknutím.

Kromě vstávání mě zítra čeká také vystupování na jarním koncertu, kde budem doprovázet na kytary sbor našich primátů. No prostě šesťáků. Bojím se trochu, že usnu ve stoje, protože momentálně je 0:21...

Ve čtvrtek by se snad mělo podařit natočit u kamaráda trochu více profi stylem jednu z mojich písniček, takže se na prázdniny celkem těším. A náladu mi nezkazí ani ti skrzmrdi Blink 182, na který mám doma lístek a oni si přitom řekli, že na evropský turné hodí grcku a vyserou se, protože mají líný prdele a nový album jim trvá už dva roky a oni bez něho na turné vlastně nemůžou...To si měli vzpomenout dřív. Konec, tahle kapela je pro mě minulostí. Další věta by mohla být o tom, proč mě tohle hudební zklamání nakonec vůbec nevadí, ale napíšu ji až za nějaký čas (zasvěcený pochopí).
Mimo to v říjnu přijedou do Hranic koncertovat Koblížci...Stačilo pár poslechů, klipů a hlavně jejich videoúletů, kterýma pravidelně zásobujou svůj bandzone profil, a stali se pro mě jednou ze zásadních českých pop-punkových kapel. Jak já se s těmahle vrstevníka stotožňuju ve všech těch prasárnách, kravinách, stupidnostech a prostě užívání si života tím, že si strčím do nosu špagetu a pak ji sním...

Wou, zítra má být parno. Což je skvělá zpráva, neboť plánuju strávit zítřek pěkně někde venku, možná na zahradě...Prý bych mohl posekat trávu a posbírat jahody, ale nůžky mám ztupené a jahody nerostou...

Nevím ne...

2011-04-10T21:39:00.000+02:00

Tak mám za sebou nový DVD Green Day called Awesome as fuck a musím říct, že fakt je skvělý. Okamžitě mě vrhlo o rok a půl zpátky, kdy jsem za 4 tisíce a 9 hodin čekání v sibiřské a přitom vídeňské zimě poprvé viděl jejich energií napěchovanou show na živo...

Nevím ale vlastně, proč jsem nezačal něčím mnohem současnějším. Před pár hodinama jsme se vrátili z koncíku UDG, který se konal v útulném valmezském M- Klubu. Takové krupobití emocí a dech beroucí hudby jsem už dlouho nezažil. Ne, že bych neměl jasno v tom, která že to kapela je v Česku bezkonkurenčně nejlepší...Totálně mě dostali i předskokani Mother's Angeles, jejichž hudbu opravdu vřele doporučuju. No zkrátka, včerejší noc mi pořádně obměkčila srdce...

A když už jsme u té hudby, momentálně skáču do postele se sluchátkama v uších. Nový cd Sum 41 je prý pecka.No první dva singly tomu rozhodně nasvědčovaly...Konets

I Love school vol. 2 !!

2011-04-07T18:13:00.001+02:00

Je to tady. Druhá, ještě lepší, stupidním humorem více překypující část nikdy neskončící přehlídky paranormalit.

Začněme popořadě...Můj kamarád, který si byl naposled pro svou aktovku v květinářství, zvolil zákeřnou odvetu. V nepozorovaný moment mi ukradl učebnici AJ a za pár dní ji vrátil. Její stav byl poněkud divný. Některé stránky byly namazané marmeládou, jiné máslem, v jiných byly mokvající květiny, lepidlem přilepené ostrouhané části tužek...No nic, učebnici jsem zahodil na dno mé školní skřínky. To bylo asi před měsícem. Je tomu pár dní, co jsem zjistil, že to byla největší chyba mého života.

Nicméně, byl jsem na řadě já. Ačkoliv si vzájemně své věci hlídáme a všude chodíme s aktovkou na zádech, jeho smůla, že si nechal ve třídě peněženku. S radostí jsem do kapsičky na drobáky vsypal asi deset červů + jednoho turbočerva, které jsem už pár dní choval ve sklenici, peněženku zapečetil a ochotně mu ji šel vrátit. Samozřejmě mě podezíral a kontroloval si ji, ale na naducanou kapsičku zapomněl. Po celý zbytek dne ji nosil v kapse. Až na druhý den jsem se dozvěděl, jaké milé překvapení ho čekalo, když chtěl platit v autobuse o:)...

Abych se neomezoval jen na jednu osobu, občas utropíme nějakou tu kravinu i na jiné adrese. Kamarádův Fiat už si taky zažil pár neobyčejností. Byl pochcán, zabarikádován popelnicemi, na kapotě mu rostl strom...no chudák...

Je to k nevíře, ale i já a Robin dokážeme spojit síly. Asi před měsícem jsme v době nácviku na maturitní ples vyměnily dvě dvojskřínky z opačných stran chodby. Zaměnili jsme samozřejmě i čísla, takže krom zámků nikdo nic nepoznal. Jedna z nich byla kámošova, další tři cizí. Ten zmatek stál fakt za to. " Dejte mi moji skřínku!" to bylo fakt boží!...

Tak nějak už se dostávám do doby, kdy mi přišel toužebně očekávaný megafon. Hned ruhý den jsem ho patřičně zaměstnal. Strašení cestujících ve vlaku, změna nástupiště na nádraží, no a především akce " Expresní nákup v Albertu", která sklidila nefalšovaný úspěch. I jeden z mých pátečních příchodů do školy byl netradiční. Vylezl jsem po hromosvodě na střechu tělocvičny a před okny naší třídy v druhém patře pozdravil megafoňácky naší paní učitelku dějepisu.

Správně tušíte, že to nejlepší teprve přichází. Nevím jak je to možné, ale o volné hodině si nechal kámoš ve skřince aktovku. Kdyby vyskočil z letadla bez padáku, tak riskuje méně. Okamžitě se rozbíhá akce "pošta". Zjištění adresy, sehnání krabice, koupení balícího papíru a izolepy v nedalekém papírnictví. Když přišel do školy a zavolal mi, stál jsem zrovna u přepážky na poště a předával jeho aktovku paní pošťačce. Přišla mu za dva dny a musel mi za nic složenkou poslat 500 kč!! Oceňuji jeho snahu, když hned po škole letěl na poštu, svůj balík našel u kolen oné hodné! paní pošťačky, ta mu však přes všechny prosby balík nevydala. Jako gramofon prý opakovala, že to zkrátka musí poslat...Jaká bezmoc:-D

Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Zazdil sem to, když jsme si pořádně nehlídal aktovku. Asi si najmu ochranku. Šlohl mi z ní telefon a z něho sim kartu. Nevím co s ní dělal, nicméně na konci dne mi nezbylo nic jiného, než jet autobusem do Vinar ( vesnice u Přerova) k mojí milé Hance! ( slečna ze sekundy - 7.třída ) A to ještě s růží a s tím, že ji budu muset políbit. No, vzhledem ke vzhledu a faktu, že mě celý minulý rok pronásledovala se mi do toho nechtělo. Pusa nakonec nepadla, ale výlet to by pěkný. Dostal mě.

Je tady to, čemu se říká vyvrcholení. Předevčírem mě v noci napadlo, že půjdem ráno místo první hodiny opět džoukovat do Albertu. Díky patří mému věrnému souputníkovi Kolcovi, který vždy pohotově stojí se svojí vymakanou kamerou po mém boku. Jeho web plný skvělých videí ZDE. No...
Nasadil jsem plavecké brýle, šnorchl a zbytek na videu níže:-)..potřeba zmínit, že celý akt trval asi půl hodiny a po hrozbě policie jsem se rozhodl pro útěk. Ego si zvýšit chtivý muž z ochranky mě tento plán chtěl však překazit. Následovala asi dvou minutová šarvátka. První mě držel pod krkem, pak vyhrožoval, že mi napálí, nadával mi...Dopadlo to šťastně...Na videu to není, neboť natáčet v supermarketech je jaksi zakázáno. Buďme rádi, že máme natočeno vůbec něco...

22:40

2011-04-05T22:40:00.003+02:00

Stay tuned fuckers!

2011-04-05T22:09:00.000+02:00

Tak jo, píšu...a u toho mi ničí nos ten neskutečnej (opravdu neskutečnej) smrad, kterej mě zítra ve škole bude zase čekat v mé skřince. Bohužel mi nasákl do celého těla a tak teď smrdím jak mrtvá ryba v břiše mrtvé ryby. Berte to jako upoutávku ke článku " I love school vol. 2", kterej spatří světlo blogu snad zítra:-D...bože, My fun won't end!...

Níže článek, který jsem před pěti vteřinami poslal do již tradiční soutěže Mladé fronty - Studenti čtou a píší noviny. Téma mi extrémně nesedlo, ale jelikož byla "prokrastinace" i jednou z otázek na Scio testech, dal jsem si tu práci....

Co můžu udělat dnes, můžu udělat i zítra. Zdá se, že toto heslo se ve společnosti těší velké oblibě. Odkládáme, co se dá - práci, učení, jídlo, dítě do babyboxu...A to vše pod rádoby ospravedlňující výmluvou moderní, uspěchané doby, ve které přeci nejde stihnout vše. Problém tkví v tom, že dnešní lidé jsou si pramálo vědomi toho, co je opravdu důležité. Povinnosti už vlastně nejsou povinné, nežijeme v pravěku, a tak není otázkou přežití, zda - li něco uděláme dnes nebo nikdy. Každodenně se ztrácíme ve změti činností, a sami nevíme, kterou po nás život opravdu požaduje...

Sotva vyjdeme z domu, už k nám naléhavě promlouvá křiklavý billboard - co takhle jít dneska nakupovat ? A když se navečer posadíme do křesla, upocení z té celodenní "fušky", jedna reklama za druhou nám tvoří program na zítřek.Obzvláště mladí lidé jsou v tomto ohledu velice zranitelní. Zboří se snad svět, když to učení necháme na jindy a raději si nainstalujeme novou PC hru ? Ne, nezboří, naše vůle ale opět o něco zeslábne. Je především její zásluha, zda -li dáme přednost povinnosti nebo pohodlnosti.

Uvědomělý člověk ví, že opakovaným podlehnutím lenosti si zavírá dveře do budoucna. Úspěchu v životě totiž nedosahují ti, jimž se na stole kupí hromady papírů a diář přetéká nesplněnými úkoly. Navyknout si již od mládí na určitý řád a vštípit si výčet věcí, které se neodkládají, to by měl být jeden ze základních cílů výchovy.

Možná by nebylo od věci oprášit úkolníčkek z první třídy a vzpomenout si, jak jsme bývali důslední. Mezi jeho řádky se třeba dočteme, kterak by to dopadlo, kdyby jsme tzv. prokrastinací nakazili i přírodu kolem nás. Mohlo by se stát, že stromy budou líné růst, vodě se přestane chtít téct a lidé budou jen marně prosit Zemi, až se přestane točit.

Hypernova

2011-03-15T21:03:00.000+01:00

Ještě to trochu vymakat, vychytat nákupní špičku a budu slavnější jak Justin Bieber. Díky patří tomu nejlepšímu kameramanovi! Snad bude co nevidět Expresní nákup vol. 2!

Né že bych tě neměl rád, živote !

2011-03-11T19:15:00.000+01:00

Nemám ani sekundu času navíc, ale tenhle článek si neodpustím. Miluju život se všemi jeho současnými součástmi!...právě sem prý obstál v prvních scio testech s percentilem 88,92 a 90, zítra jedu na lyžařsko-chatový víkend s tou nejlepší holkou pod sluncem, ve škole každý den děláme tak neskutečný kraviny ( bez kterých bych prostě žít nedokázal), že zanedlouho tady bude " I love school vol. 2", k tomu všemu se neskutečně těším na maturiťák, jsem strašně rád, že tam budu mít asi tak 20 lidí z Hranic, miluju kytaru, těším se na léto, na školní dračí lodě, na dovolenou, na všechno...tohle psaní nemá hlavu ani patu ani penis, ale já jsem prostě v euforii. Bože, lezl z vás už někdo do školy po hromosvodu a následně řval z megafonu na střeše? Rozhodně nejsem narcis, ale v poslední době se můžu.

Sraní prádla a kastrace hlavy...

2011-03-03T22:40:00.002+01:00

Trochu opožděně, ale přece! V úterý časně ráno jsem dorazil z Alp a...bylo to super! Letos se mi sice zamlouvala spíše společenská stránka, než-li ta lyžovací ( díky počasí), i tak to byl ale úžasný zážitek. Poznal jsem nové místo, sněhu sice mohlo být víc a slunka taky...ale zase bylo hodně hoven a srandy:-D...

Druhá dnešní bleskovka bude stát opravdu za to. Jak jsem si tak včera vyjížděl z garáže, nesejmul sem blatník ani nárazník, za to mi železné dveře díky větru pekelně mrdly zboku do karoserie. Tak jsem zmáčknul čudlík na otvírání okýnka, vystrčil hlavu jak žirafa a kouknul se, jestli je to ok...A jak tak čumím, ruka mi omylem opět zmáčkla ten zrádnej čudlík, kterej zapříčinil, že se elektricky ovládané okno začalo svou býčí silou zavírat. V další sekundě se moje ubohá hlava dusila zaseknutá mezi sklem a rámem okna. Člověk by to neřekl, ale má to fakt sílu kata. A tak jsem si málem uříznul krk( sakra, zas sem to napsal pozpátku) - důležitou spojnici mozku a nervů konečníku.

Dneska jdu spát s opravdu blahodárným pocitem. Ranní mise splněna, odpolední taky a ještě bych v tom rozdávání lásky mohl pokračovat v posteli s takovým tím plyšovým maňáskem, co má vadžajnu mezi nohama. Ne, už zas musím přespříliš cenzurovat mou zvrácenou část mozku, což je znak toho, že bych měl přestat a jít spát.

♥

2011-02-25T16:40:00.000+01:00

Já to mám tak rád, takovýto psaní před odjezdem, když to ve mě bublá těšením a všude je cítit ta krásná atmosféra...přesně si vzpomínám, jaký to bylo, když sem takto psal před Slovinskem 2008, Anglií a Norskem 2009...Miluju cestování...a už se nemůžu dočkat, až budeme k ránu stoupat po serpentinách směrem od Zell am See...Snad to ani není možné, že už tomu je pět let, co jsem tam byl naposledy...ládoval se přerostlým koblihem a těšil do osmé třídy...a teď se těším, až uslyším ten nezaměnitelný zvuk lupnutí ve vázání a vnořím se do vln prašanu...a taky až napíšu z Rakouska té nejlepší osobě pod sluncem, že ji mám rád. Mějte se famfárově!

Most

2011-02-22T21:59:00.000+01:00

Školní slohovka....

Kamenný most přes železničí trať u Bruntálu mě vždy uchvátí svou monumentálností. Je pečlivě skrytý v lesním porostu, a tak, přestože v blízkosti vede hlavní silnice, jeho osobitou krásu objeví jen málokdo.

Stavba není nijak rozsáhlá, délka mostu je zhruba třicet metrů a ani svou výškou nepatří mezi velikány. Neobyčejné vzezření tak dotváří především pečlivě seskládaná mozaika kamenů, jež člověku ztělesňuje lidskou práci, kterou před mnoha lety museli vykonat neznámí dělníci.

Postavíme-li se na lesní stezku vedoucí přes most, naskýtá se nám dalekosáhlá podívaná, při níž si nemůžeme odpustit zamyšlení, jak dojemná musí být cesta vlakem místní malebnou krajinou. Fakt, že jsem zde sám nikdy vlak projíždět neviděl, dodává mostu ještě více přitažlivosti a tajemna. Železnice a most zde zkrátka patří k sobě, vždyť bez nutnosti překlenout jednokolejku by zde pravděpdoobně ani nestál.

Most má na první pohled né zcela pravidelný tvar, což opticky zapříčiňuje především stromoví na okrajích; vrchní část je vyspádována do tvaru střechy, to aby voda odtékala směrem do lesa.

Hluboký, studený stín se nebojí ležet přímo na kolejích, a vůbec mu nevadí, že je několikrát denně zastíněn projíždějící motorovou soupravou.

V každém ročním období toto místo sálá jedinečnou atmosférou. Ať už to jsou zasněžené pražce, barevné listí v úkol, jarní veselost prvních květů či mihotající se kopretiny rostoucí ve štěrbinách mezi kameny, svoje místo zde má vše živé i neživé.

Kamenný most v předhůří Jeseníků neláká davy, ani si ho dozijsta nechodí fotit japonští turisté. Otupělými smysly totiž jeho kouzlo nikdo neobjeví.

Není skvostem ani celebritou mezi svými slavnějšími kamennými kolegy; má však v sobě něco zvláštního, slovy nepopsatelného. Něco, čím člověka přiměje, aby se jen tak posadil na jeho okraj a hodiny čekal, než projede vlak, i kdyby se nikdy neměl dočkat.

Buchtičky s kémrem

2011-02-20T19:21:00.001+01:00

To je nedělní rekord. Šest hodin učení, plus ještě vyhledávání neznámých termínů na Googlu. Opravdu bych rád věděl, kdo těm zas**raným středověkým filozofům vykouřil mozky, nebo něco jiného, díky čemuž dennodenně mleli tak neskutečné ho*vna. "Věřím, abych rozuměl." To je sice moc pěkný, Pierre Abelarde, ale v téhle soutěži o nejvíc dementní názor rozhodně nemáš na Tomáše Akvinského. Jeho pět důkazů boží existence způsobilo v mém sešitu společenských věd opravdu pestrý ohňostroj sprostých slov. No, zlaté právo! Když člověk přelouská celou knížku práva, dozví se aspoň, že takové ty vývěsky v hospodách typu "za odložené věci neručíme" jsou minimálně neplatné, spíše však protiprávní.
No nic, jsem opravdu zvědav na svůj první percentilový výsledek za dva týdny...Bože, to furt melu o škole? Strašně se těším na Prague city festival, na Alpy příští týden a hlavně na to, jak za dvě vteřiny zavřu sešit filosofie a zahraju si Spomienky na buducnosť...Jojo, Iné Kafe teď fakt můžu...

I love school Vol.1 aneb ve škole nuda neexistuje.

2011-02-18T16:57:00.003+01:00

Ano, dnes je ten správný čas, abych shrnul všechny ty šílenosti, které se v poslední době ve škole dějí. Nebudu marnit čas psaním o známkách, učitelích, o plesu, focení na tablo ani o maturitě...

Už bez toho nedokážu žít. Bez neustálého vymýšlení kravin, infantilních srand a hrdlořezajících naschválů. Opravdu nevím, kde začít...Takže, třeba smradlavý sáček ve třídě. Učitelka vystěhovala všechny žáky kvůli neúnosnému zápachu ze třídy. Tu samou akci jsme pak zopakovali na záchodě, v odpadkovém koši učitelů němčiny, v přízemí...miluju ten pocit, když by celá škola na sobě nejraději měla skafandry...Pokračujeme přes umělé hovno na schodech. Opravdu jsem netušil, že budou k onomu místu pořádány expedice v podobě desítek lidí vybíhajících ze tříd. Toto celopřestávkové divadlo bylo pro (nejen) mou bránici opravdu zdrcující. Co dál ?...Bonbóny s příchutí prdu? Smrtící hodiny biologie ? Neustálé záchvaty v hodinách? Drzé a směšně trapné narážky na učitele ? ( jimiž revoltuji proti všudepřítomnému "dozadkulezení" )...Pravda, bez jedné osoby si tohle všechno dost dobře nedokážu představit...A to je začátek příběhu. Jmenuje se Robin, chodí se mnou do třídy a i když jsme skvělí kámoši, vedeme spolu už pár měsíců válku v naschválech.

Tak nějak nevinně to začalo minulý rok, kdy jsme se bavili blbostma, jako je stříkání štětkou na záchodě, polívání se...a dopadlo to tak, že k dnešnímu dni se nehnu ve škole bez aktovky, na záchodě se zamykám do kabinek a dávám si pozor na každou kachličku...

Není tomu ani měsíc, co jsem utrpěl velikou porážku. Můj sok mě za pár dní vydrtil 7:1...Aktovka mi vyletěla z okna, poté jsem se nemohl dostat do školy. V hodině mi zase skončil za krkem hlávkový salát (na což jsem pohotově reagoval - otřel ho o zadnici a hodil zpět ). Třešničkou na dortu bylo, když jsem se převlíkal u šatní skřínky a po hlavě mi najednou začal téct růžový jogurt. A za chvíli další. Příští den jsem zase prožil výuku bez aktovky, jež byla beznadějně uvězněna v mé skřince, od které mi zmizly klíče....Byl čas na odvetu....krátká domácí příprava a už jsem byl na školním záchodě a natahoval svou moč do injekční stříkačky. Ano, žlutá tekutina se následující hodinu krásně rozlila po jeho zádech! Později jsem přidal do jeho pití sůl a bylo vyrovnáno. V našem boji totiž nejde jen o následky, nepříjemnosti a srandu, cení se především propracovanost a napálení, vyvedení toho druhého!

Naše válka však nikdy nekončí, a tak za nějaký čas se dostalo opět na mě. Zámek od skřínky jsem měl zalepený sekundovým lepidlem. Potupně jsem musel už podruhé za školníkem, který mi ho sice odpiloval, ale možná bych byl raději, kdyby ne. Předevčírem jsem totiž málem doplatil na zatím nejpovedenější výtvor mého soka. Jelikož jsem měl skřinku zamčenou provizorně, jeho škodolibé ruce mi vytáhly jednu botu i jednu brusli a zamkly je do své skřínky. Mohl jsem prosit až do nebe - nevyslyšeno. Pujčil jsem si tenisky do TV od kamaráda a šel si do skřínky aspoň pro bundu, když v tom mě málem ranila mrtvice. Skřinka byla zamčená jeho zámkem. Školník už nebyl ve škole a kdyby při mně nestáli všichni bohové, šel bych domů v tričku. Kamarád si vesele pádil ze školy, já ho však na poslední chvíli stačil chytnout a ukrást mu čepici a rukavice. Potom proběhla výměna - čepka za odemčení skřínky. No a to se pomalu dostávám k tomu nejlepšímu...

Dovolím si tvrdit, že dnešek jsem vyhrál na plné čáře! Jako předehra vcelku zapůsobilo včerejší kompletní propíchání jeho učebnice angličtiny cvakacím koněm a taky schování aktovky na dívčí záchod. Co se mi ale povedlo dnes, to nemá obdoby!!...

Šel jsem na oběd a uviděl, že na věšáku je jeho aktovka. Do jídelny jsem přišel totiž o něco později a R. už stoloval se spolužáky. Nebylo o čem uvažovat. Otočka o sto 80 stupňů a už sem si to kráčel s jeho aktovkou ze školy. Napadla mě popelnice, strom, ale to už tady jednou bylo...Ani jsem se nenadál a byl jsem v Hypernově. Napadla mě převlékací kabinka, automat na plyšáky, obchod s krmivy pro psy....Najednou jsem však spatřil KVĚTINÁŘSTVÍ a bylo rozhodnuto. Sklidnil jsem své rozdováděné srdce, neustále se smějící ústa a promluvil na sympatickou ( pro Magdalenu tam má být "nesympatickou ) prodavačku."Prosím vás, vymyslel jsem takový vtip na kamaráda a potřeboval bych od vás pomoc. Mohla byste si zde nechat jeho aktovku ? Já bych si u vás koupil tu nejlevnější květinu, aby mi věřil, že má aktovku tady, dal mu ji, a on do čtvrt hodiny přijde.Ale musí vám ukázat tu květinu, bez ní mu batoh nedávejte! " Po krátkém nechápání se na její tváři vynořil úsměv. Za pár minut už jsem byl s karafiátem v ruce na cestě do školy...

Kluci ještě obědvali v jídelně. Přisedl jsem si a všem vysvětlil, že květinu mám pro mou milou. Hádejte, kdo se nejvíc smál!...Nevydržel jsem to. Pomalu ale jistě jsem chytal smíchový orgasmus. Kámoš už věděl, která bije. Okamžitě šel zkontrolovat aktovku a za pár minut už mě vyslýchal u stolu. Když jsem mu s kytkou v ruce stylem "přihořívá" naznačoval, kde by se jeho batoh mohl nacházet, nevěřil mi. Nevěřil ani ve chvíli, kdy odcházel ze školy. Za pár minut jsem měl telefonát. " Hej tady žádnou aktovku nemají, připadal jsem si jak piča, ta ženská o ničem neví a druhá, mladá má polední přestávku!"....Šel jsem do kolen.

Máme to!

2011-02-18T15:01:00.000+01:00

Moje poslední čtyři články jsou pěkná horská dráha, koukám!...Dnes jsem se ujistil, že svět není až tak nespravedlivý. Máme dohromady tři vstupenky na Prague city fest, a to dokonce pod podium! Už se nemůžu dočkat...

Šeherizard

2011-02-17T22:43:00.001+01:00

Zajímavé, člověk napíše článek, v jehož nadpisu hnízdí pi*a, ku*va a další nehezkosti, a hned se dočká 35 návštěv za den! To je skoro jako bych napsal o pěně na vlasy Justina Biebera....
No, tak šílenství se vstupenkama pokračuje. Tentokrát drží noční stráž moje drahá přerovská dancestar!..

Před chvílí jsem chytl erekci do palce na ruce, fakt mi to tam pulzuje jak ve ždímačce a taky stojí, jakoby v žilách kolovala viagra, takže doufám, že je to symbol úspěchu...

No nic, nebudu to tady prodlužovat. Začínám mít hlad, takže si jdu lehnout a napolykám si nějaký hleny, ať má moje břišní mikrofauna přes noc co žrát. Třeba mi dneska sní všechno a já se ráno nebudu cítit, jakoby mi krkem prošlo hejno slimáků. Dobrou.

Piča, kurva, čuráci zasraní vyjebaní!!!!!!!!!!!!!!!!:-/:-/:-/

2011-02-17T00:43:00.000+01:00

Kokoti posraní, ticketportal šukat do ucha, vypičouřenci debilní. Nemožné fakt, nikdy sem ze sebe nevydal tolik nadávek!!! Kurva co to bylo??...vstupenek je stovka, miznou mi před očima a ne, mě se prostě vždycky vypne okno, když dám koupit. Vše funguje, tři prohlížeče, v žádném mi ta zasraná vstupenka nešla koupit. Fakt se všem omlouvám za tyhle výlevy, ale tohle bylo fakt moc. Jsem zvědavej, co mi napíšou na toho maila. Do hajzlu, promiň Magdalenko:(:(...To ne, to takhle nenechám. Kdyby mi to někdo vyfoukl, prostě by byl rychlejší, uznám, ale abych tam půl hodiny seděl, vstupenky pomaličku mizly, mně všechno fungovalo, ale kvůli tomu jejich zasranýmu serveru to prostě nešlo koupit...to je fakt moc. Dobrou

Večerní horor

2011-02-16T23:48:00.000+01:00

Co bych pro svou milovanou neudělal! Přesně o půlnoci se na tickeportal.cz uvolní několik vstupenek z propadlých rezervací, o něž se chystají svést souboj tisíce (nejen) Blink 182 vidět - chtivých šílenců. Vyčítal bych si do smrti, kdybych tu F5ku zmáčknul o něco později, a místo té nejpříjemnější společnosti by vedle mě v červnu pod pódiem dýchal stejný vzduch dejme tomu nějaký emařsky obalený slinivec. Neponechávám tedy nic náhodě!...Dotyčná stránka se mi aktualizuje snad pětkrát za sekundu ( jako když Machys čekuje facebook ) a vedle v textovém editoru se zračí zadní trojčíslí naší platební karty. Hlavní číslo je už dávno skryto pod tlačítky Ctrl + V a netrpělivě čeká na moment, kdy bude vpuštěno do světa internetového bankovnictví.
Mám z toho dramatu docela šimrání v tříslech, ale byl jsem právě na pracovní cestě na záchodě, a poslední hovínko, než nasadilo potápěčské brýle, mi řeklo: " Držím ti pěsti!"...Tak tedy jdu na to, bože, mám tep tak třistapadesát!!!

Spider-myš!

2011-02-11T18:42:00.003+01:00

Letošní jarní prázdniny budou tučným písmem zapsány v učebnicích dějepisu. Jsem si jistej. Ve středu se naše kvarteto vydalo vstříc chatě v Jeseníkách. Plán byl následující: středa odpoledne-prohlídka starých, (ne)přístupných zlatokopeckých jeskyní, čtvrtek - lyžování v Koutech a pátek - odjezd domů.

Už program prvního dne se však poněkud vychýlil z původně plánovaných kolejí. Rozhodli jsme se vyrazit do největší z místních štol - neustále se propadající jeskyně, do jejíhož těžko přístupného hrdla každou minutou, obzvláště nyní v době oblevy, padají menší či větší kameny. To jsme neměli dělat. Nojo, po bitvě každý chytrý...

A tak jsme sestoupili, vešli do strašidelného jeskynního jícnu a plni adrenalinu se kochali několikametrovými krápníky, starými žebříky, kolejnicemi, které kdysi dávno dováželi vytěžený materiál z útrob štol, a modlili se, aby se zrovna neuvolnil žádný z balvanů. Já, jakožto "průvodce", jsem šel napřed, a na to jsem taky doplatil. Vystoupal jsem s baterkou v ruce na hromadu napadaných kamenů a přemítal, kudy půjdeme dál. Taťka mi kdysi vyprávěl, že za tímto horizontem se šachta strmě svažuje a pokračuje do hlubin hory...
Ještě jsem však nestačil vyšplhat na zledovatělý horizont, když mi ušima projela obrovská rána. Ten kámen musí mít aspoň dva metry, usoudil jsem ve zmatku a dal jsem se na útěk. Moje infarkt prožívající instinkty mě však navedly špatným směrem, téměř okamžitě jsem zapackoval a letěl nekontrolovatelně dolů. Jako cíl jsem si vybral snad nejostřejší balvan, jaký jsem kdy viděl. Pocity bezmoci a šoku, které jsem v tu chvíli prožíval, se nedají popsat. Baterka skončila žití rozlomením se na několik kusů, já jsem sice zůstal pohromadě, ale za to s nemalou bolestí. Narazil jsem se přesně v oblasti nejcitlivější a taky do nohy a hrudníku. Prvně jmenované tělní místo mi dalo ihned vědět, že erekce asi nebude tím, co v dalších dnech zažiju...Všichni se, podpíraje mě, dali na útěk z nebezpečných dolin. Kámen, který mě tak vyděsil, prý padal dobrý kus od nás, nicméně ozvěna zmátla moje vnímání opravdu dokonale.

Asi po půl hodině už jsem obnažen stál v ordinaci neznámého doktora, který, k mému potěšení, konstatoval, že jsem měl štěstí. Černá podlitina zmizne a ostatní krvaviny jsou jen povrchové. Za čtrnáct dní mám prý kůži(čku) jako miminko. No, to jsem zvědavej...Cesta na chatu se i přes značnou bolest nesla v humorném duchu, už mě dokonce zase bavilo křičet na lidi z autookna. No musel sem se přeci o svou zkušenost podělit s veřejností.

Další den mě bohužel minulo tolik vytoužené lyžování v Koutech nad Desnou, za to jsem se asi 5 hodin učil politologii. Tomu říkám dokonalá kompenzace...

O nejimpresivnější zážitek výletu tedy bylo postaráno hned v úvodu, nemůžu však opomenout ty chvíle radosti, které jsme minutu za minutou prožívali na chatě i mimo ni. Vtípky na moje nepřirozené přirození, kulturní, nebo spíše nekulturní vložky cestou autem, myši na schodech, skládání písně o mém neštěstí, ze které je teď národní hymna...Ty tři dny fakt stály za to. Sice kvůli nim zmeškám nedělní Český pohár ve skicrossu, kterého jsem chtěl být účastníkem, legendární zážitky mi však nikdo nevezme.
A taky se těším, až příště vyrazíme do štol!...

ex-existence

2011-02-01T23:28:00.001+01:00

Kdesi na minovém poli zvolna

prozlacené sochy schnou

odstín jsoucna mdlou tmou bloumá

hrobníci si ruce mnou.

Kde jsi, světe ctnostný

bez lásky si nechtěl růst

pouštní půst, drát i s ostny

černá krev ti stéká z úst.

Fuck the cigarettes!

2011-01-30T12:08:00.000+01:00

Slibuju, že si přečtu tvoji knížku, dědo!..ať už bude jakákoliv, přečtu si ji. Víc sem pro tebe udělat nemohl :-(

Tak se sakra všichni mějte rádi, dokud máte tu možnost...

Let's celebrate the irony!...

2011-01-29T22:17:00.001+01:00

To jsem rád, že se po čase zase dostavila nálada, při které mi není zrovna do smíchu!

Když se karta otáčí

ze sklenice upíjí

květy zdají se kvést špatným směrem...

Tváře slzám zavazí

chvíle mlčky ubíjí

na zdi čmárám prázdným perem...

Přehlídka tvých kostýmů

v jednom si nejhezčí

beze mně nevíš však v kterém...

I'm just gonna take a minute...

2011-01-27T19:53:00.001+01:00

<p>&amp;amp;lt;/ifra&amp;amp;lt;/p&amp;amp;gt;&amp;amp;lt;p&amp;amp;gt;&amp;amp;lt;br&amp;amp;gt;&amp;amp;lt;/p&amp;amp;gt;&amp;amp;lt;p&amp;amp;gt;Jo, černou hudbu už sem ve své mpčtverce (krom svých rapů :-D) neměl požehnaně dlouho. Od pondělního skvělého, úžasného a famfárového tripu na Chopok se to ale změnilo. Začalo to nevinně pohodovou písničkou v jednom freeski videu a skončilo stažením celého alba. Každé ráno mi K'Naan rapuje do uší a já snažím luštit jeho africky laděné texty. Jeho hudba krásně vystihuje náladu, kterou poslední dny zažívám. Bože, mám se tak skvěle:-)...a teď už konečně utíkám k mé drahé přítelkyni, která nedočkavě bliká dole v oranžovém oknu!...&amp;amp;lt;/p&amp;amp;gt;</p>

Proč se mi právě vymazal text, který jsem zde pracně asi patnáct minut psal???...Nebudu se rozčilovat, protože jsem v něm psal o tom, jak se mám poslední dobou skvěle. Taky jsem psal, že mě od skvělého tripu na Chopok dostává hudba K'Naana, že mě baví tancování a že musím uhánět za svou přítelkyní, která mě čeká v oranžově blikajícím okně kousek pod tímhle slovem!...

Vykupujeme uschlé chlupy a zmrzlé sperma hospodářských zvířat.

2011-01-23T19:58:00.000+01:00

Jaký je nejlepší způsob, jak vyjádřit radost ze života?..pakliže je to napsání článku, trefil sem se. Už za několik hodin vyrážíme s partou asi osmi lidí vstříc slovenskému Chopku. Už to tak bývá, že po Alpách jsou tamější sjezdovky, alespoň pro mě, druhým nejlepším zážitkem lyžařské sezony. Proto by se těšení, které právě prožívám, dalo krájet. A fakt, že stále nějak bojuju se zánětem průdušnice, je nepodstatný.

V pátek jsem se byl podívat na dnu otevřených dveří Masarykovy univerzity v Brně. A pocity ? Jedním slovem úžasné. Takový skvost jsem opravdu nečekal. Motivace k učení na přijímačky se násobí dvěma...

Pardon za to útržkovité psaní, ale...mám hlad. A jelikož za 8 hodin už budu sedět v autě, měl bych se pořádně najíst. Zlatá barva, sladká chuť, ano je to M....už se těším !

Potřebuju sehnat megafon!...Jak si k tomu lidé ze slovenských vesniček přijdou, když v sedm ráno neuslyší neurvalé hulákání rozpuštěných spratků, jedoucích na lyže...A na co mi bude výbava v podobě desítek infantilně sprostých hlášek, kterým jsem k tomuto účelu dal život ?...No končím, zpívám příliš falešně na to, abych sem vložil svou novou písničku o:)...

Ušní šušeň.

2011-01-18T19:53:00.002+01:00

Rozhodl jsem se, že napíšu článek zrovna 18.1.2011 v 18:57. Mohl jsem ho napsat někdy mnohem dřív, ale to nebylo 18.1.2011, tak proto jsem ho tehdy nenapsal.
Zase na mě něco leze, což je příčina toho, že sem vlastně píšu. Jinak bych dost možná, tak jako je to poslední dobou zvykem, neměl čas napsat ani nadpis. Ještě v létě jsem se strachoval, jak pro mě bude školní rok 2010-2011 náročný, jak si letošní zimu vůbec neužiju, provázet mě budou jen deprese z maturity a mokré sny nahradí bezesné noci. Mýlil jsem se.
Samozřejmě, maturita příjde a bude chtít, abych ji udělal, nebo minimálně uspokojil. Už 3. března mě čeká první ze série Scio testů, na jejichž zdárném složení závisí můj budoucí školní život. Nevím čím to je, ale já se na tyhle všechny věci určitým způsobem těším. I když toho před sebou mám ještě dost, těší mě, že toho hodně je už za mnou. A to mi dodává energii. Několik odborných knížek mám v sobě, momentálně se peru s právem - a kdo by to byl řekl, dokonce mě to chvílemi baví. Byl to samozřejmě dlouhý volní proces, ale myslím si, že jsem schopný zvládnou vše, co jsem si naplánoval. Učení k maturitě momentálně odsouvám až na květen.
Mimo to, nemůžu říct, že by mě školní život nebavil. Pořád vymýšlíme nějaký kraviny, začínáme nacvičovat na maturiťák, každý den mě ve škole obšťastňuje jistá přítomnost někoho, no nemůžu si stěžovat.
Ve čtvrtky chodím hrávat na kytaru s klukama z pedáku. Je to parádní možnost vyzkoušet si, jak se zpívá do mikrofonu, něco se přiučit, zahrát si svoje písničky nahlas...taky se rýsuje školní koncert, na kterém bych je mohl hrát. No uvidíme, nicméně kytara se natrvalo usadila v mém životě. Už se těším, jak dopíšu tenhle článek, vykašlu se dnes na učení a pokusím se doskládat další písničku o:)...
O víkendu mě čekají další závody, při nichž se snažím přeskočit co nejvíce zrnek písku. Snad to bude lepší než tuto sobotu. Vzhledem k tomu, že kvůli neustále vracející se bolesti okostic trénuju jen dvakrát týdně, nemůžu čekat nějaké veleskoky, aspoň těch 6800 milimetrů bych ale skočit mohl.
Co poslední dobou miluju stále víc, jsou lyže. Před nedávnem jsem si k mým carvingovým Elánům přikoupil ještě freestylové Armady, a tak jsem byl na svahu jen v lednu aspoň pětkrát. V pondělí jedeme s bandou na Chopok, na konci února mě čekají Alpy téměř s těmi samými lidmi. Pekelně se těším.
Do toho pořád nějaké akce. Načaly to krásně strávené Vánoce, úžasný Silvestr, legendární ples Oktávy z naší školy...a to je jen výčet toho, na co jsem si zrovna vzpomněl.
Pořád taky přemýšlím, jestli mám peníze za prodané kolo (vydrželo mi dlouho :-D ) šetřit a třeba se konečně dočkat vytouženého foťáku, nebo je investovat do vstupenek na SOAD, Blink nebo třeba hokejového mistrovství na Slovensku. No uvidím.
Tak, teď zbývá napsat ještě nějaký vznešený citát nebo sousloví, které by umocnilo výše popsané řádky, že?...Zajímalo by mě, kolik hoven, hovínek, kakání, trusu, stolic, stoliček, sraček, výkalů, hnědek, lejn, kladiv, hadic, koblihů, bobů, bobků a průjmů vykadí za rok všechny čapí samice dohromady.

_ _

2010-12-30T22:46:00.000+01:00

14ti letý (?) Billie Joa Armstrong zpívá koledy!!:-D...

Everyday is a Saturday!...

2010-12-27T18:06:00.001+01:00

Nemám slov. Tihle frajeři mě dostávají ve dne v noci! Miluju zimu...

I love Ozzy Osbourne!

2010-12-22T16:19:00.000+01:00

Nebudu lhát. Tohle video mě naprosto rozsekalo. Jestli patříte k holčičím či čtyřprocentním fanouškům Justina Biebera, asi si tohle video nedáte za rámeček..nicméně pro ty ostatní je to bašta pro uši i oči:-D

Část rozhovoru s Ozzym v hudebním pořadu Different spin with Mark Hoppus...

Awesome as Fuck!!

2010-12-20T20:41:00.000+01:00

Hurá třikrát! Green Day vydávají na počátku roku 2011 Live- DVD, názvem totožné s nadpisem tohoto článku! Mělo by obsahovat i pár zbrusu nových písní, jako např. Olivia, Cigarettes and Valentines (video níže), Dreamcatcher, Stay the night, When it's time...strašně se těším, rozhodně si ho pořídím v originále!

Chtěl jsem vlastně začít tím, jak byl uplynulý víkend nabytý úžasností ( ples, lyžování za autem s klukama, vánoční Olomouc ), nicméně spíše dřív sdělím jinou novinu, a to že se momentálně cítím jak vysmrkaný sopel. Posledního slova mám v nose a především v krku asi stonásobně víc, než by bylo zdrávo. A mám to celkem blbý, jelikož už asi pět let odmítám smrkat do papírových kapesníků. Krom toho se dostavujou klasické příznaky zánětu průdušek...no jestli budu na svátky nemocný a ani jednou nebudu moct jet na lyže, asi se předávkuju kaprem.

Tak a to by stačilo, už na mě padla vánoční atmosféra a proto jdu tajně rozbalit krabice s cukrovím a...vysmrkat se do něho:-/

Kensetch

2010-12-09T20:58:00.003+01:00

Začouděné město zase smrdělo na každém rohu. Vláčná mlha se vznášela nad hlavami spěchajících lidí, oblaka prachu chvílemi znemožňovala dýchání, a tak většina obyvatel nosila roušku. Ve vzduchu však dnes kromě splodin z aut a továren bylo cítit ještě něco jiného...něco pro městský život zcela netradičního.Vůně česneku. Rozlévala se městem jako nenasytná láva, byla cítit všude. Její pronikavá chuť se linula ulicemi a přinášela s sebou zároveň jakousi varovnou atmosféru, které si však nikdo nevšímal.
Nebe bylo temné. Jen mlha a vůně česneku...

Uplynul týden a česneková kalamita zachvátila téměř všechny města v zemi. Nikdo nevěděl, kde vůně vzniká, vědci a odborníci si lámali hlavy, média tvořila jednu hypotézu za druhou. Diskutovalo se o napadení teroristy, mimozemskými civilizacemi nebo o vulkanické činnosti. Začaly se objevovat první zdravotní potíže, vláda vyhlásila krizový stav. Každá domácnost dostala přidělený počet respiračních masek. Stále ostřejší vůně se teď linula i krajinou. Lidé přestali vycházet z domů, systém se zhroutil.

Uplynulo pět měsíců. Země byla obrostlá gigantickými česneky. Ty začaly v průběhu minulých tří měsíců rašit na různých místech planety. Dosahovaly výšky až sto metrů a šířky dvojnásobné. Byly strůjcem globální katastrofy. Během dvou měsíců zemřelo šest miliard lidí na rakovinu česneku. Česnek nekontrolovaně rašil na čemkoliv hmotném - jeho kořeny prorůstaly skrz budovy, silnice, stromy, zvířata i lidi. Farmaceutické firmy se snažily vyrobit lék na ochranu proti zamoření organismu, ale marně. I tyto léky proti česneku ještě při výrobě prorostll česnek. Posledních pár stovek přeživších bydlelo v podzemním úkrytu. Byli to členové NASA, které zatím před česnekem ochraňoval vesmírný skafandr. Zásoby jídla se však zmenšovaly.

O rok později se ze Země stal jeden velký česnek o rozměrech stejných, jako měla původně planeta. Všechny fyzikální zákony byly zachovány, den se střídal s nocí, rok měl 365 dní. Jen lidé už byly pohřbeni v nejhlubším jádru tohoto gigantického plodu. O patnáct milionů let později je česnekoví tvorové těžili pod názvem lidské uhlí.

Let's go crazyyyy!

2010-12-07T23:10:00.003+01:00

Chicago 2010 - jeden z nejlepších koncertů Green Day vůbec! (samozřejmě po Praze a Vídni )...Z tohodle videa mi fakt skáčou varlata. Oni jsou totiž naprosto nepřekonatelní! Ta energie a šílenost co z toho čiší, to nedokáže žádná jiná kapela. Po dvaceti letech hraní předvádět stále lepší a lepší show, to je obdivuhodné...pop-punk forever!

This song is gonna blow your fucking dick off!

2010-12-07T10:50:00.003+01:00

To je vegáč. V úterý dopoledne si hovět doma, zatímco zbytek třídy píše písemky z biologie na páření klíšťat s mouchama a co z toho vznikne. Asi bych napsal, že průjem. I matika mi dnes nastražila překážku v podobě testu z fcksckcck...fakt nevím z čeho. Tak proč raději nezůstat doma a neposlouchat Jimmy eat world, že?
Co mě však přes všechnu skutečnost opravdu štve, že venku taje sníh. Slova tát a sníh jsou pro mě tím nejděsivějším slovním spojením. Ha, otočka o 900 stupňů. Přečetl jsem si předpověď počasí na následující dny a nálada se mi hned zvedla, o to i bez požití viagry.

Další zvrat tohodle článku. Právě jsem zkouknul video, které mě fakt vykouřilo. Ten kluk je neskutečnej! naprosto dokonalej! Bez ohledu na to, jaký masakry provádí na zemi, má bezkonkureční styl i co se týče kroků...bohužel nejde vložit, takže jen vkládám odkaz tady.

No a zakončím to taky nějak stylově. Dlouho sem přemýšlel, která že to písnička bude hrát při mém nástupu na maturiťáku 19. března, a konečně jsem si vybral. Family reunion od Blinků je sice vyhovujícně sprostá, ale krátká, Někdy stačí dát jen dech od Miro Žbirky je sice dostatečně zvrácená, ale to jen díky Ordinačce, a i když sem původně chtěl nějakou recesi, říkám si, že aspoň jednou v životě bych mohl učinit jinak. Stačí že na prstýnku budu mít napsáno "Ass, gas or Grass"...No, Když jde malý bobr spát je skvělá, ale....ale je tady Breathe Carolina. Bezkonkurenční skupina, která naprosto originálně a dechberoucně míchá rockové kytary s elektrickou hudbou. Jejich deska mě vždycky zavře do jiného světa. Proto sem se rozhodl pro tuhle:

The Friday night boys - She's finding me out...

2010-12-05T21:33:00.004+01:00

Vzpomínka na jarní koncert ve Vídni...po vysilujících Sum 41 byla tohle skvělá oddechovka na vedlejší stejdži...